Až ve snu jsem poznala, co doopravdy cítím - Klaus & Caroline

2. března 2014 v 18:32 | Tew* |  Short Tales
Téma: The Vampire Diaries
Hl. Postavy: Caroline/Klaus
Vedlejší postavy: Tyler a pár dalších. :)
Anotace: Caroline už se zkouší vyhýbat neodbytnému Původnímu hybridovi. (Něco k němu cítí, ale co je to?) Moc jí to však nejde. Aneb jak dopadne neplánovaná schůzka s Klausem?

Městečko Mystic Falls. Moje město, můj hrad. Jenže nudný hrad. Co tady se vlastně naposledy dělo? Přijel do města hybrid se svou bláznivě střelenou rodinkou a všichni jsme se třásli strachy. Ale teď? Všichni si zvykli a jen se jim straní, jinak si jich skoro nevšímáme. A já? Caroline Forbesová, je v tom mistr. Když vidím Klause tak zdrhnu, jako by mi za patami hořelo. Od té doby co si myslím, že je do mě tak trochu cvok, tak se mu straním. Stačil mi ten ples, pak Salvatorovic plán, kde jsem já měla být malé blonďaté rozptýlení pro upíro-vlka. Takže asi tak.
Teď si sedím v Grillu, popíjím si svou kávu a jen se modlím, aby sem nepřišel Klaus. Ale s mým štěstím tu za chvíli bude.
Když jsem uslyšela dveře, tak jsem jen zpozorněla a nastražila svá upíří ušiska. Vykoukla jsem pomalu ze svého území v boxu na konci Grillu. Ne, to nebyl on, nikdo tam nebyl. To je podezřelý.
,,Hledáš někoho?" Ozvalo se mi za zády a já nadskočila leknutím. Za mnou seděl usměvavý Klaus a jen si mě prohlížel, jak jsem rudá až za ušima a přeměřoval si můj naštvaný pohled.
,,Jo, číšníka, musím zaplatit a pak jít." Podívala jsem se z boxu ven a mávla na Matta. Přikývl, ale když sem chtěl jít, tak se zastavil s trochu vyděšeným výrazem. Podívala jsem se, kam jeho pohled směřoval. Nahoře nad boxem vykukovala Klausova naštvaná hlava a slibovala tomu, kdo ho vidí velké potíže. Na sucho jsem polkla a vzala si kabelku. Vstala jsem a rychlým krokem se vydala k baru. Vedle mě si to štrádoval Klaus.
,,Zaplatím to." Nabídnul se.
,,Ne, děkuji." Zamračila jsem se, dala na pult baru dostatečnou sumu a zase se rozešla ven. Klaus jako stín za mnou. Povzdychla jsem si a před Grillem zastavila. ,,Proč za mnou pořád chodíš?!" Můj potlačovaný vztek, nevím, kde se vzal, se vydral na povrch. A rovnou si to nasměřoval k hybridovi za mnou. Nejspíš ze mě bude upíří kebab na podnose pro Původního. Otočila jsem se na jeho nechápavý pohled nevinnýho klučiny. Povzdychla jsem si znovu a mávla rukou. Rozešla jsem se domů. Už toho mám dost. Původní nepůvodní, někdy z něj mám chuť udělat eunucha.
,,Ale no tak, miláčku.." Doběhl mě a chytil mě za paži.
,,Neříkej mi miláčku, Klausi." Podívala jsem se na něj a chtěla se zase vydat domů, ale to by mě musel pustit ten loket.
,,A jak ti mám teda říkat? Má sladká Caroline? Sluníčko? Lásko? Broučku?" Usmíval se a přitáhnul si mě do náruče.
,,Třeba Caroline.. nijak jinak." Zamračila jsem se a snažila se vymanit, ale byl moc silný, přesto mě držel s elegancí a nijak zvláště silně. Jen mě nechtěl pustit. Což se mi nelíbilo. Ani trochu. Opřela jsem se dlaněmi o jeho hrudník a pokusila se od něj odtlačit. Znovu marný pokus. Hold se skálou nepohnu.
,,Dobrá, má sladká Caroline." Usmál se vítězně. Povzdychla jsem si a dalšími marnými pokusy jsem se mu chtěla vymanit. Bohužel to vypadalo spíš komicky než nadějně. Po chvíli jsem už ten boj vzdala a s dalším hlasitým povzdechnutím jsem se mu vyčerpaně svalila na hruď. Jako kdyby právě na tohle čekal, vzal mě do náruče a odnesl mě do jeho prostorného obydlí. Vily, samozřejmě, s asi stovkou pokojů. Byla jsem po dnešku tak unavená, že jsem skoro nic nevnímala. Nevnímala jsem, jak mě pokládal na postel, jak si lehnul vedle mě a pozoroval mou tvář. Ani to, že si své prsty propletl s těmi mými. Ospale jsem k němu zvedla těžká víčka a podívala se mu do tváře. Jeho oči hypnotizovaly ty mé, neovlivňoval, a druhou rukou se mi prohraboval jemně ve vlasech. Jak jsem tak koukala na jeho tvář, tak jsem si pomalu uvědomovala, že není tak špatný, spoustu mi toho o sobě pověděl, má ke mně důvěru a já ji nepokazím. Po chvíli jsem upadla do říše snů.
,,Caroline?" Ozvalo se mi za zády. Ten hlas jsem znala. Když jsem se však otočila, nikdo tam nebyl. Stála jsem sama, opuštěná v centru Mystic Falls.
,,Tati?" Zašeptala jsem s pláčem na krajíčku.
,,Caroline?" Znovu se mi za zády ozvalo zavolání. Zavrtěla jsem hlavou a rychle se otočila. Můj otec tam stál. Stál na druhém konci náměstí a pozoroval.. něco za mnou? Otočila jsem se a uviděla Klause. Kráčel ke mně a já s hrůzou sledovala jeho gardu hybridů. Polkla jsem.
,,Má sladká Caroline." Rozpřáhl náruč. Hybridi se jako na povel rozeběhli za mým otcem.
,,Tati?!" Chtěla jsem zakřičet, ale vyznělo to jen jako šepot. Klaus mě objal a nechal mě se dívat na útok hybridů. Zmítala jsem se mu v náručí, snažila se rozběhnout za otcem. Snažila jsem se, opravdu.
,,Caroline?" Zvolal znovu můj tatínek a já se rozplakala.
Klaus se s podivením podíval do mé tváře, po které stékaly pramínky slz. Uvolnil sevření a zašeptal:,,Pomůžu mu, má Caroline, zachráním ho před tím vzbouřencem," zpozorněla jsem a přikývla. Oba jsme se rozeběhli. Až teď jsem viděla tváře hybridů. Nebyli však jiné. Každá tvář měla stejné rysy, které jsem dobře poznávala. Tyler. Vyděšeně jsem zalapala po dechu.
,,Tati?!" Už jsem začala propadat panice, jelikož se Tylerovi dvojníci začali množit a stahovali se kolem mého otce. Klaus se tam probojoval, ale pak tam zůstal společně s mým tátou. Uprostřed davu, který tvořil Tyler.
,,Mám tě moc rád, dceruško!" Zavolal na mě můj milovaný tatínek. Rozplakala jsem se na plno.
,,Tati! Neopouštěj mě, prosím!" Zavolala jsem na něj plačtivě. Začala jsem se prodírat davem hybridů, mohli mě pokousat, ale mě to bylo jedno, jestli mám umřít, tak aspoň s těmi, co miluju. Tak počkat! Klaus.. já.. to není možné, nemůžu milovat Klause, to by bylo, šílenství, to.. by nešlo a Tyler. Tenhle sen mi to říká dost jasně najevo, že Tyler není pro mě.
,,Miluju tě, Caroline!" Uslyšela jsem Klausův hlas a pak už nebylo nic. Ocitla jsem se sama v černém prostoru. Nikdo tu nebyl. Ani táta, ani Klaus. Zůstala jsem sama, jako ten kůl v plotě.
Vylekaně jsem vystřelila do sedu jako raketa a rozdýchávala můj sen. Podívala jsem se kolem sebe a vůbec jsem to tu nepoznávala. Vedle mě se ozývali mělké nádechy a výdechy. Pomalu jsem tam stočila pohled. Až teď jsem si uvědomila, že mám ruku v té jeho, že ta druhá mě objímá kolem pasu i přes mé posazení. Hlídá mě, bojí se o mě a stará se. To jsem už nezažila hodně dlouho. Když jsem si ho tak prohlížela, vzpomínala jsem na svůj sen. Ten zlý nebyl Klaus, ale Tyler. Ten co mě miloval, nebyl Tyler, ale Klaus. Dobře, takže mám v mozku naprostý guláš. Už stačí jen promíchat a může se podávat. Pomalu jsem se vyvlékla z jeho sevření a potichu se postavila na zem. Přešla jsem až k pracovnímu stolu. Tohle musel být jeho pokoj, protože tu všude byly kresby a na tomhle stole nespočet. Namátkově jsem jednu vzala. Byla tam jeho rodina. Od krásné Rebeky až po jeho bratra Finna. Matka Esther s otcem byly od nich vzdálení a trochu rozmazaní. Odložila jsem tu kresbu a vzala další. Zalapala jsem po dechu. Na té kresbě jsem byla já. Usmívala jsem se ve světle úplňku, aspoň myslím, a v očích jsem měla jiskřičky. Dojatě jsem se zaculila a kresbu položila na její původní místo. Otočila jsem se spícího Původního, rty naznačila sladké sny a společně s mou taškou a botami jsem se vyřítila upíří rychlostí z jeho vily. Před ní jsem si obula boty zpátky na nohy a rozeběhla se domů. Trvalo to asi tak zhruba 5 minut a pak jsem vyčerpaně spadla do svých peřin. Rychle jsem se převlékla do pyžama, jelikož byly teprve tři hodiny ráno, vyčistila jsem si zoubky, odlíčila se a zalezla pod peřinu. Zhasla jsem lampičku a usnula znovu jako nemluvně, ale tentokrát s přáním na rtech, abych měla konečně krásný sen.
***
,,Caroline, drahoušku prober se, máš tu návštěvu," po vlasech mi něžně přejížděla něčí ruka. Mateřská něha. Otevřela jsem ospale oči a pohlédla na svou matku v uniformě.
,,Jakou?" Zeptala jsem se s mohutným zívnutím, které by udělal jen lev.
,,Sama uvidíš, teď se běž umýt, obléct a pak přijď do obýváku, bude tam čekat. Já už musím do práce." Políbila mě na čelo a pak odešla pryč. Rychle jsem se vyhrabala z pokoje a tou samou rychlostí jsem se i převlékla. Pak jsem si vyčistila zuby, namalovala se a učesala vlasy. Na sobě jsem měla krátké šortky a tílko. Podívala jsem se kriticky do zrcadla a pak jsem přešla do obývacího pokoje. Na gauči seděl Klaus. Před sebou na konferenčním stolku měl kytici béžových růží a hlavu měl sklopenou k podlaze.
,,Dobré ráno." Usmála jsem se a on rychle vstal i s kyticí a pomalu přešel až ke mně. Vzal mě ruku a políbil na ni. Uculila jsem se.
,,Dobré ráno, sladká Caroline." Podal mi kytici. Převzala jsem si ji a i s ním jsme přešli do kuchyně. Vyhrabala jsem odtamtud nejvyšší vázu a dala tu kytici do ní. Klaus nespouštěl oči z mé tváře. Najednou byl těsně u mě s rukou na mé tváři a druhou v mých vlasech. Pootevřela jsem rty k vyslovení otázky, ale ucpal je těmi svými. Začal je něžně laskat, neodmítla jsem a přidala se. Oplácela jsem mu polibky. Po chvíli jsme začali zkoumat ústa toho druhého jazyky. Podvolila jsem se mu. Položila jsem si ruce na jeho ramena, on posunul ruce na mé boky. Vysadil mě na linku a já mu ochotně obmotala nohy kolem boků.
,,Klausi," zašeptala jsem v polibcích.
,,Miluju tě, ani nevíš, jak dlouho jsem na tohle čekal," Zamumlal do mých rtů. Neotálela jsem s odpovědí dlouho. Přece jen jsem o tom měla sen, uvědomovala jsem si to každičkou buňkou mého těla.
,,Taky tě miluju, Klausi," Zašeptala jsem znovu a naše rty se opět spojily ve vášnivý polibek.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 2. března 2014 v 22:10 | Reagovat

Jeeej... táto jednorázovka bola podarená. Veľmi sa mi to páčilo. :-)  :-) Taká Klaroline jednorázovka vždy príde vhod. :-)

2 nikisek nikisek | 8. července 2014 v 20:20 | Reagovat

nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama