It's Our Beggining, Caroline ► 1. Kapitola

9. března 2014 v 12:13 | Tew* |  It's Our Beginning, Caroline
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Klaus & Caroline
Hl. postavy: Klaus, Caroline, Elijah, Marcel, Rebekah, Katherine
Vedlejší postavy: Elena, Damon, Stefan, Bonnie, Tyler....
Anotace: Caroline se dozvěděla o upírech od jedné ze svých nejlepších kamarádek, která je shodou okolností čarodějka. Jenže co se stane, když záhadný cizinec bude chtít vědět vše o jejích přátelích a ji samou si oblíbí tak, že se Caroline ocitne v letadle, místo ve své posteli v Mystic Falls?
Tew*: Další kapitolka, snad se bude líbit a budete komentovat, budu za to moc ráda. :)

Přítomnost:
Probudila jsem se v letadle. Nekecám, fakticky jsem se vzbudila v letícím letadle. Byl to soukromý tryskáč. Naproti mně seděl Klaus a potutelně se usmíval. Vyletěla jsem do stoje rychlostí rakety.
,,Co se stalo? Kde to jsem?" dožadovala jsem se odpovědí a pozorovala ho. Tenhle tryskáč byl opravdu vkusně zařízený. Byl v alabastrové barvě. Křesla byla z kůže, bílá. Stolky mezi nimi byly ze světlého dřeva. Klaus seděl v křesle naproti mně, opíral se lokty o kolena, ruce měl sepnuté a opíral o ně bradu.
,,Letíme do New Orleans, lásko." Odpověděl mi klidně. Zalapala jsem po dechu. Do háje… Sáhla jsem si instinktivně ke krku, kde už nebyl můj sporýšový náhrdelník, co mi dala Elena s Damonem. Ztěžka jsem dosedla zpátky na sedadlo.
,,Proč?" zeptala jsem se. Zněla jsem... unaveně.
,,Protože tam převezl můj bratr Katarinu." Odpověděl Klaus. Pozdvihla jsem obočí. Jistě, já úplně vím, o čem to mluví.
,,Já se neptám na tohle, ptám se, proč mě bereš s sebou." Povzdychla jsem si. To je jak mluvit na dítě.
,,Protože jsem chtěl. Nemůžu odjet do New Orleans a nechat tě v Mystic Falls." Zavrtěl nesouhlasně hlavou. ,,A navíc, nelíbí se mi, že jsi o mně řekla svým přátelům." Udělal takový ten nespokojený mlaskavý zvuk. O-ou. Sklopila jsem pohled ke svým propleteným žmoulajícím se prstům v klíně.
,,Tohle se mi nelíbí. Chci domů," špitla jsem rozrušeně. Naklonil se ke mně a jemně, za bradu, mi zvedl tvář tak, že jsem se mu podívala do očí.
,,Pokud potkáš nebo se dostaneš do kontaktu s někým, koho znáš, kdo by ti chtěl pomoct, a bude po tobě chtít vědět, kde jsi, tak to nebudeš vědět." Rozkázal mi a já poslušně přikývla. Už nejsem odolná vůči ovlivnění. Jak dlouho jsem vlastně byla v limbu?
,,Co ode mě vlastně chceš?" zeptala jsem se nešťastně.
,,Záleží na tom?" optal se rádoby nevinně. Povzdychla jsem si a složila hlavu do dlaní. Má noční můra začala.
Včera:
Doploužila jsem se domů od Eleny a Salvatorů. Byla jsem zničená. Dozvěděla jsem se tolik o upírech, hybridech. Sama jsem jim vyklopila o Klausovi všechno, co vím.
Celá rozklepaná jsem vlezla do svého pokoje a uviděla na posteli kufr. Proč mám na posteli kufr? Pak jsem ho uviděla. Klaus seděl v křesle v rohu místnosti a pozoroval mě. Zalapala jsem po dechu. A do háje zelenýho! Instinktivně jsem ustoupila o krok dozadu. Jen se usmál.
,,Víš, měl jsem tě nejspíš ovlivnit, abys o mně nemluvila se svými přáteli." Řekl pobaveně a zároveň výhružně. Jak to sakra dokázal zkombinovat? Přemístil se ke mně tou svou upíří rychlostí a podíval se mi do očí. ,,Co jsi dělala u Eleny a Damona?" zeptal se naštvaně. Odvrátila jsem pohled.
,,Všechno jsem jim řekla a nech mě být!" vřískla jsem hystericky, vzala lampu do rukou a podívala se na něj.
,,To bych nedělal," poradil mi a odmítavě zavrtěl ukazováčkem. Nedbala jsem rad a ohnala se po něm lampou. Nic se nestalo. Ani to s ním nehlo! Sakra práce! Upustila jsem lampu a rozeběhla se do kuchyně. To mě samozřejmě chytil a přitiskl ke zdi. Zavrčel a strhl mi sporýšový přívěšek z krku, mám podezření, že si ho ani neprohlédl. Vyděšeně jsem ho pozorovala a všemožně jsem se mu snažila vykroutit. Nic, držel jako skála a já proti němu byla bezmocná.
,,Nech mě jít!" zašeptala jsem zničeně. Prosím, nech mě jít!
,,Nechám tě jít se mnou." Odpověděl a pak jsem se najednou ocitla ve tmě.
Přítomnost:
Zcela znepokojeně jsem zamrkala při vzpomínce. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Jak ses dostal do domu?" zeptala jsem se. Máma by ho snad nepozvala. Šerifka MF by přece měla brát sporýš. Damon to říkal, že je členkou Rady, co ví o upírech.
,,Díky tvé matce. Bylo snadné ji přesvědčit s mým uměním mluvit s lidmi." Usmál se lišácky. Vrhla jsem na něj znechucený pohled.
,,Abys věděl, tak tě nenávidím. A je mi jedno, jestli jsi Původní hybrid nebo bůhvíco." Odsekla jsem popuzeně a odolávala touze zvednout na něj prostředníček. Pobaveně se zasmál. Fajn, aspoň vím, že umím rozesmát lidi. Zamračila jsem se a vstala. Začala jsem procházet po kabině a pozorovala všechno okolo. Byla noc. Bez mraků, muselo se letět parádně. Jo, kdyby to bylo do Paříže, nebo Londýna. A nebo do Říma. Ach, tak ráda bych se podívala do Milána. Do města módy.
,,Miláčku, nenávidět mě můžeš, ale za chvíli mě budeš milovat. Věř mi." Potěšeně na mě mrknul a zvednul se. Přešel k baru, odkud z nerezového kyblíku s ledem vytáhl šampaňské. Lehce ho otevřel a nalil ho dvou vysokých, štíhlých, sklenek. Jednu mi podal a já si ji ochotně vzala. V jeho přítomnosti se člověk musel dát na alkohol. Bez výhrad. Promnula jsem si kořen nosu mezi ukazováčkem a palcem. Povzdychla jsem si a prohrábla si vlasy. Pak jsem nečekala na žádný přípitek a celé to do sebe převrátila. Hmm… vkus na šampaňské má opravdu dobrý. To se musí uznat.
,,Fajn," povzdechla jsem si a nechala si dolít. ,,Co chceš se mnou dělat v New Orleans?" zeptala jsem se.
,,Ach, bude zábava," usmál se a usedl do křesla. ,,Podíváme se, jak je na tom můj přítel s udržováním pořádku. Pak tě provedu po svém městě." Usmál se znovu. Protočila jsem oči a sedla si naproti němu.
,,Tvém městě?" zeptala jsem se s pozdviženým obočím.
,,Ano, založil jsem ho, abych to upřesnil." Pokrčil rameny a opřel se pohodlněji. Založil město? To jako vážně? No potěš pánbůh. Tenhle chlápek je mocný blbec.
,,Ach, tak jakmile dorazíme, kupuju si zpáteční letenku a letím domů." Řekla jsem mu s milým, ironickým, úsměvem. Objevil se obličejem těsně u mého tak rychle, až jsem sebou vystrašeně škubla.
,,Bez mého svolení se do svého rodného města nevrátíš a ani nikam mimo město beze mě nepůjdeš." Ovlivnil mě. Hajzl jeden mizernej.
,,Samozřejmě, pane," pípla jsem nesměle a sklopila pohled ke svým žmoulajícím se prstům.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

KLIK :)

Komentáře

1 bara bara | 9. března 2014 v 16:43 | Reagovat

super uz se tesim na dalsi :-)

2 Sandra Sandra | 9. března 2014 v 16:51 | Reagovat

To je hajzlík! :-D Nemôže ju predsa, len tak uniesť! :-? :-D Ale aspoň mu niečo povedala, no, na jej mieste sa neovládam, a ten prostredníček mu ukážem! 8-)  :-D Vydarená kapitola, prosím, rýchlo ďalšiu! :-D  :-D

3 LinDee LinDee | Web | 9. března 2014 v 19:26 | Reagovat

Užasný! :)) Moc se mi to líbí!

4 Perla Perla | 9. března 2014 v 22:45 | Reagovat

Skvelá kapitola, čítala som ju asi okolo jdnej na tablete,no tak teraz komentujem. :) Dúfam, že zajtra bude ďalšia. :D
Takáto Caroline a Klaus sa mi veeeľmi páčia. No škoda, že ju môže ovplyvniť. :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama