It's Our Beggining, Caroline ► 15. Kapitola

23. března 2014 v 16:10 | Tew* |  It's Our Beginning, Caroline
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Klaus & Caroline
Hl. postavy: Klaus, Caroline, Elijah, Marcel, Rebekah, Katherine
Vedlejší postavy: Elena, Damon, Stefan, Bonnie, Tyler....
Anotace: Caroline se dozvěděla o upírech od jedné ze svých nejlepších kamarádek, která je shodou okolností čarodějka. Jenže co se stane, když záhadný cizinec bude chtít vědět vše o jejích přátelích a ji samou si oblíbí tak, že se Caroline ocitne v letadle, místo ve své posteli v Mystic Falls?
Tew*: Další kapitolka, snad se bude líbit a budete komentovat, budu za to moc ráda. :) Malinko kratší, ale stejně vyšla tak, jak jsem chtěla :)

Minulou kapitolku jste poctivě komentovali a těch 8 komentářů se tam objevilo! Opravdu mě to potěšilo a doufám, že u této kapitoly budete komentovat taky. :) A tentokrát, zvyšuju! :) Za méně než 9 KOMENTÁŘŮ, nepřibude další kapitolka. :) Tak snad budete komentovat taky a já pak hned přidám další díl. :)


Křičela jsem, moje kůže hořela a já nevěděla, zda tohle přežiju. Zabije mne vlastní otec? Proč? Vzlykla jsem úlevou, když celu zahltila tma.
,,Tati?!" zvolala jsem hlasem plným bolesti. Proč mi to dělá? Proč?!
,,Není tu," řekl Tyler, který přišel až k mé ubohé maličkosti.
,,Proč mi tohle děláte?" zeptala jsem se ho tiše, tohle přece nešlo.
,,Klaus tě zřejmě ovlivnil, chceme z tebe dostat ovlivnění a zároveň budeš méně toužit po krvi. Já tohle zažil, prosil jsem Billa, aby mi pomohl a on to udělal. A až poté jsem se nechal chytit. Abych tě přivedl zpět." Domluvil a zadumaně mě pozoroval. Rozhlédla jsem se s vrtěním hlavy po cele. Můj prsten byl kousek od židle.
,,Kde to jsem?" pokusila jsem se normálně promluvit, ale vyšel ze mne jen unavený šepot.
,,Stále v New Orleans, akorát jsme v docích, odkud tě převezeme poté k letišti a zpátky do Mystic Falls." Řekl mi svůj plán. Nebo otcův? Pomalu už nic nechápu. Proč by si mysleli, že mi Klaus ubližuje? Možná zezačátku to tak bylo, ale teď jsem objevila jeho novou stránku, tu zranitelnou. Musím za ním, musím mu říct, že ho miluju.
,,Klaus tě najde a za tohle tě zabije!" křikla jsem na Tylera se slzami v očích. ,,A nikdo, ani já, už mu v tomhle nebude moct zabránit. Je tvrdohlavý jako kozel, ale já ho miluju!" řekla jsem mu a nasadila svou upíří tvář. Cenila jsem na něj své špičáky, měla jsem chuť ho zakousnout, jak jsem ho v tuhle chvíli nenáviděla.
,,Tohle je jen tím ovlivněním, Car. Vše bude v pořádku." Uklidňoval mne a já zavrtěla hlavou.
,,To, co k němu cítím, je pravé, neovlivnil mě!" zavrčela jsem. I kdyby mne Klaus ovlivnil, tak nikdy kvůli citům. Vím to.
,,Zlatíčko, vše bude v pořádku, ještě chvilku to vydrž." Objevil se u nás můj otec, můj tatínek. Rozplakala jsem se, když jsem si znovu uvědomila, že to on mi tohle dělá. Že to on mě mučil, jeho vlastní dceru.
,,Proč mi tohle děláš, tati?" vzlykla jsem bolestně a on si ke mně přikleknul.
,,Protože ti chci pomoct, zalto. Vše bude v pořádku, naprosto. Chce to jen chvilku ještě." Pohladil mne po vlasech a políbil na mé rozpálené čelo. Zavřela jsem oči, už jsem nechtěla přemýšlet o tom, co se tu děje, nechtěla jsem tu být. Radši jsem se ponořila do vzpomínek.
Před týdnem:
Se smíchem jsem utíkala domem. Cítila jsem se tak šťastná, když se Klaus nechoval jako totální blbec. Chytil mne do náruče a díval se na mne. Usmála jsem se na něj a přitulila se k jeho pevné hrudi.
,,Vím, že budeš mít za dva týdny narozeniny," zašeptal mi do ouška a já se pousmála.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se zvědavě.
,,Něco jsem si zjistil. Umím být vynalézavý a okouzlující," zavlnil na mě s úsměvem obočím a já se zachichotala.
,,Bude mi osmnáct. Tedy.. mělo by mi být osmnáct." Řekla jsem a pozorovala ho.
,,Já vím, nechtěl jsem, abys se proměnila ještě před nimi. Chtěl jsem tě proměnit sám, o něco déle. Ale i tak, je to skvělé, protože můžeme být spolu." Usmál se a já jsem mu ten úsměv oplatila.
,,Taky pravda," líbla jsem ho na tvář a znovu se k němu přitulila.
,,Mám pro tebe opravdu velký dárek, lásko. A budeš mít i oslavu. Velkou oslavu." Dodal a já se pousmála. On opravdu myslel na vše.
Přítomnost:
,,Klausi," zašeptala jsem, když jsem otevřela oči, zda ho neuvidím, ale opět jsem byla sama. Kolem tma a já byla stále připoutaná. Byla to jen vzpomínka. Jen pitomá vzpomínka. Zakázala jsem si plakat. Už nebudu. On mě najde, vím to. Nenechá mě napospas Tylerovi. Ani Rebekah by mě nenechala v nouzi. Vždyť jsme skoro sestry. Aspoň to tedy říkala.
Opřela jsem se do křesla a jen prostudovávala pohledem temnotu okolo. Zdi byly z kamenů, muselo to tu být opravdu staré a skoro v podzemí.
Něco proběhlo po zemi kolem dveří. Proboha, jen ať to není krysa, jen ať to není krysa. Prosíím! Znovu to proběhlo, rychle. Bylo to malé a já se snažila zvednout aspoň nohy, ale ty jsem měla připootané taky. Já budu snězena zaživa krysami. Jen to ne!
,,Tati?! Tylere?! Kdokoliv?!" křikla jsem ze všech sil. Prosím, prosím, prosím! Jen ať to nejsou krysy, nebo ti hnusní chlupatí pavouci!
Dveře se otevřely a ta věc vyběhla ven. Úlevně jsem si vydechla, ale na toho, kdo otevřel dveře, jsem neviděla.
,,Kdo je to? Haló? Pomozte mi, prosím!" zvolala jsem zoufale a dveře se tentokrát otevřeli dokořán. ,,Niku," zašeptala jsem nevěřícně a on ke mně jen přešel a opatrně prozkoumával mé tělo dotekem i pohledem. Pomalu odepínal má pouta a poté mi nasadil prsten.
,,Jsi v pořádku, miláčku?" zeptal se tiše a jen si mne k sobě přitisknul.
,,Je mi slabo, ale jinak jsem v pořádku." Zašeptala jsem vděčně a přitulila se k němu

Probrala jsem se a rozhlédla se. Byla jsem stále připoutaná k té pitomé židli. Copak mě Nik nezachránil? Co se stalo?
,,Je vážně snadné vytvářet představy těm, kteří jsou oslabení." Ozval se Tylerův hlas a já zoufale vykřikla.
,,Ty jsi mi jen ukázal, že mě Nik zachránil! Ve skutečnosti tu nebyl," vzlykla jsem. A to jsem si říkala, že už plakat nebudu.
,,Přesně tak, on nepřijde Caroline. Věř mi, když ti říkám, že ti bude lépe bez toho původního hybrida." Řekl, než vyšel z mého vězení a zamknul za sebou.
,,Nesnáším tě!" křikla jsem za ním a jen jsem pozorovala dveře. Prosím, Niku,přijď si pro mě.
Znovu zasvítilo slunce dovnitř a já znovu byla v bolestivé agónii.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

KLIK :)

Komentáře

1 :)) :)) | 23. března 2014 v 16:22 | Reagovat

Nadherné! Nenávidím Taylera!!

2 Janča Janča | 23. března 2014 v 16:32 | Reagovat

Aaaargh! Já tak nenávidím Tylera! Je k Caroline hrozně zlý... :-( Klaus ji určitě přijde zachránit, jenom to musí vydržet! A on pak Tylera zabije..!! Pomalu, bolestivě a ještě si to pořádně vychutná! Tohle je moje představa, jak se bude povídka vyvíjet dál! :D Ale možná mě překvapíš ;-) Každopádně se těším na další část!! :3 :D

3 terka terka | 23. března 2014 v 16:36 | Reagovat

Wau! Doufám, že Klaus přijde a rozbije mu hubu!!

4 :)) :)) | 23. března 2014 v 16:38 | Reagovat

Je to čím dál lepší! Chudák Caroline! Klaus ho musí za tohle pomalu a bolestivě mučit!

5 bara bara | 23. března 2014 v 16:48 | Reagovat

:-)  :-)

6 Lucka Lucka | 23. března 2014 v 17:07 | Reagovat

Nádhera chudák Caroline. Doufám že ji co nejdříve najdou

7 :-* :-* | 23. března 2014 v 17:20 | Reagovat

Úžasná kapitola! <3
Musíme tech 9 komentářu dát!

8 Zuzka Zuzka | 23. března 2014 v 17:24 | Reagovat

Já toho Tylera tak nenávidím!

9 Alexis8301 Alexis8301 | E-mail | Web | 23. března 2014 v 17:24 | Reagovat

Hajzel, hajzel, hajzel!!! Ako jej to mohol urobiť? Pche, idiot jeden! Imbecil, debil...(moja slovná zásoba je naozaj veľká) :D Nevie sa zmieriť s tým, že Care miluje Klausa, a nie nejakého psíka?! Nech Klaus príde čo najskôr a zachráni Caroline. (Ale pred tým by mi nevadilo, ak by Tyler Caroline pohrýzol, bolo by to väčšie drama) :D :D Ale to je len moja predstavivosť... :D Úžasná časť! :-)  :-D

10 vanessa:)) vanessa:)) | 23. března 2014 v 17:29 | Reagovat

Rychle další!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama