It's Our Beggining, Caroline ► 3. Kapitola

11. března 2014 v 17:41 | Tew* |  It's Our Beginning, Caroline
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Klaus & Caroline
Hl. postavy: Klaus, Caroline, Elijah, Marcel, Rebekah, Katherine
Vedlejší postavy: Elena, Damon, Stefan, Bonnie, Tyler....
Anotace: Caroline se dozvěděla o upírech od jedné ze svých nejlepších kamarádek, která je shodou okolností čarodějka. Jenže co se stane, když záhadný cizinec bude chtít vědět vše o jejích přátelích a ji samou si oblíbí tak, že se Caroline ocitne v letadle, místo ve své posteli v Mystic Falls?
Tew*: Další kapitolka, snad se bude líbit a budete komentovat, budu za to moc ráda. :)

Klaus mě vtáhl do sídla, co má v New Orleans. Byl pěkně naštvaný na Marcela, který mu řekl, že to on je král tohohle města. Celou cestu jsem kupodivu mlčela, takže jsem jen poslouchala jeho vrčení a nadávky. A to, že on je král tohohle města a ne nějaký Marcel Kdovíjakdál. Rozhlédla jsem se po okázalé vstupní hale s širokým, dlouhým, zatočeným schodištěm. Bylo určitě ručně vyřezávané z toho nejlepšího dřeva. Uprostřed haly stál kulatý dřevěný stolek, na kterém se tkvěla váza s kyticí různých květin v ní.
,,Klausi," uvítal nás nějaký muž v šedém, na míru šitém, obleku. Narazila jsem snad na hordu nenormálních lidí? Vlastně ano. Ten muž nebyl sice zrovna dvakrát šťastný při pohledu na Klause, to bylo z jeho hlasu poznat, ale jeho tvář nedávala znát jakoukoliv emoci. Ouha.
,,Elijahu," odpověděl Klaus. Za to z jeho pohledu i tváře byla znát ta ledová krutost a podrážděnost. Odtáhla jsem se od něj, ale on si mě k sobě přitiskl o to víc.
,,Eleno!" vypískla jsem nadšeně, když jsem uviděla přicházet svou nejlepší kamarádku s tácem pití pro tři lidi. Proč nosí tác? A proč má kudrnaté vlasy? Tohle není Elena. ,,Katherine…" vydechla jsem opravení jejího jména. Vykouzlila jsem tím na její zmučené tváři vědoucí úsměv. Nepromluvila však. Jen došla ke mně a Klausovi s elegancí šelmy. On vzal dvě sklenky a jednu mi podal. Zdá se, že si nevšimnul, jak je napjatá jen z toho, že se k němu měla přiblížit.
,,Lásko, tady Katarina nahradí tvou sladkou kamarádku Elenu. Pomůže mi vytvářet hybridy." Řekl Klaus s širokým úsměvem na rtech. Měla jsem si oddechnout, že moje nejlepší kamarádka nebude obětovaná psychopatem, ale bylo mi docela líto Katherine.
,,Jen pokud přijmeš mé podmínky, bratře." Zazněl v celé hale hlas toho… hmm... Elijaha! Jasně, Elijaha.
,,Víš, že nevyjednávám," zavrčel Klaus a tisknul mne k sobě. Ještě chvíli a nebudu moct dýchat.
,,Pokud nepřijmeš mé podmínky, Katarina uteče a jenom já vím, kam." Odpověděl ten kravaťák klidně. Jak to, že se nebojí toho hybrida vedle mě?
,,Vyjmenuj je, rád se pobavím." Odvětil Klaus s úsměvem na rtu. Náladovec!
,,Nezabiješ ji a nebudeš ji mučit," řekl Elijah klidně a Katherine se viditelně uvolnila. Asi ty podmínky neznala. Ale proč neutekla už dávno?
,,Nezabiju ji, vždyť ji potřebuju." Mlasknul Klaus nespokojeně. ,,Ale lehké mučení by určitě snesla," podotkl poté. Ošila jsem se, ani trochu se mi nelíbil směr hovoru. Klaus se na mne podíval a pozdvihnul obočí. ,,Běž si lehnout nahoru do ložnice, jsi unavená. Jsou to poslední dveře, když půjdeš chodbou doprava. To je naše ložnice." Řekl. Sice jsem si oddychla, ale zrovna dvakrát jsem z toho nadšená nebyla. Rozešla jsem se tedy nahoru, pohledem jsem byla u podlahy. Vyšla jsem rychle schody a jako na truc jsem se vydala chodbou doleva a vybrala si jedny dveře. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř, ale vypadal neobydleně. Vešla jsem a zamknula za sebou dveře. Přešla jsem ke dveřím do šatny a objevila ji prázdnou. Fajn, neobydlený pokoj, to se hodí. Rychle jsem ze sebe shodila džíny a boty. Pak jsem si jen v tílku a ponožkách zalezla pod přikrývku. Skoro hned jsem usnula vyčerpáním.
,,Jak myslíš, že je tam zavřená?!" uslyšela jsem křik zpoza dveří. Můj spánek, plný nočních děsivých můr o upírech, byl tak ihned ukončen. Ospale jsem zamžourala po tmě v pokoji. Neodvažovala jsem se byť jen pípnout nebo se pohnout. Musel to být Klaus, kdo jiný by takhle křičel, zvlášť tak pozdě v noci? Ozvalo se hlasité zabušení na dveře. ,,Lásko, okamžitě otevři ty dveře, nebo budeš litovat!" zvolal hrůzou nahánějícím hlasem. Rychle jsem se vyhrabala z postele a oblékla džíny a poté i boty. Rozhlédla jsem se a pak jsem vklouzla do koupelny, jejíž dveře jsem také zamknula. Rozsvítila jsem světlo a zírala na tu obří krásnou koupelnu. Byla v modrých odstínech. Dvě umyvadla v tmavém dřevě a vana, kam by se vešel celý hokejový tým i s výstrojí. Nádhera. Dívala jsem se kolem a spatřila okno. Nemůžu bez Klause opustit New Orleans, ale mohu utéct do New Orleans. Jo, nedává to smysl, ale to nevadí. Rychle jsem to okno co nejtišeji otevřela a oddechla si, když hned vedle byl strom. Vylezla jsem tam a opatrně se posouvala ke kmeni. Jsem roztleskávačka! Nebudu bačkora! Slyšíš, Forbesová?! Přelezla jsem ke kmeni a pak zručně slezla dolů, protože byl hustě ovětvený a tak dobře sestupitelný. Rozhlédla jsem se po velké zahradě a pak se rozeběhla k bráně. Musíš se odsud dostat! Nesmíš být s tím maniakem! Křičelo mé podvědomí a já ho radostně poslechla. Ještě, že mám dobrou fyzičku. Přeběhla jsem k bráně. Pravda, tohle bylo moc snadné, určitě mě sleduje. Ale je mi to jedno. Dostanu se tak daleko, jak jen budu moct. S hlasitým vrznutím se brána otevřela hned na můj první pokus. To nebylo dobré, sakra, to bylo hodně špatné! Nedbala jsem na instinkt, který mne varoval, že bych měla bránu zavřít a prosit o odpuštění. Přeběhla jsem k silnici. Tohle místo bylo odlehlé díky lesu. Nebyl to hustý a dlouhý les, ale přesto tohle místo nebylo zrovna střed New Orleans. Rozeběhla jsem se po silnici směrem k městu, cestu jsem si pamatovala. Doufám, že si budou myslet, že jsem utekla lesem. Kéž by, Bože! Prosím! Byla jsem rychlá a skoro tak rychle i vyčerpaná. Stále mne mrazilo na krku z pocitu sledování, ale nedbala jsem na to. Musela jsem se rychle dostat do nějakého hotelu nebo něčeho a najít telefon. Potřebovala jsem pomoc. Doběhla jsem do Francouzské čtvrti. Přiložila jsem si ruku na hruď a druhou se zapřela o koleno. Byla jsem šíleně vyčerpaná a vyprahlá jako Sahara. Když jsem uviděla telefonní budku, spadnul mi kámen ze srdce, ale hned ho nahradil další. Nemám žádné drobné, žádné doklady a ani potřebné finance k ubytování v hotelu. Byla jsem bezdomovec na útěku. To by byl dobrý název pro film. Uchechtla jsem se. Jde mi o život a já přemýšlím o názvu filmu. Rozešla jsem se dál, i v tuhle hodinu, nevím kolik bylo, tu byl hrozný dav a já se v něm lehce ztratila, což pro mne bylo dobré. Rozhlížela jsem se a koukala, zda neuvidím nějakou spásu, ale co jsem měla čekat? Anděla s křídly, který mi přijde naproti s rozevřenou náručí pomoci? To opravdu asi ne.
,,Car!" uslyšela jsem výkřik mého jména. Slyšela jsem Bonnie! Otočila jsem hlavu tím směrem a viděla Bonnie, Elenu, Damona a dokonce i Stefana. Všichni na mě hleděli a já radostně vyběhla k nim. Prodírala se skrz ten šílený zmatek lidí.
,,Caroline!" vykřikla radostně Elena a hned se mě hnala objat. Damon hned za ní. Měla rovné vlasy a byla s mými přáteli. To musela být Elena. Nechala jsem se obejmout. Bonnie se do našeho objetí přidala taky. Radostně jsem se k nim přitulila a těšila se z jejich přátelství.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se Damon bez emocí. Připomínal mi Klause, ale u Damona byla znát emoce, snad jen, když mluvil na Elenu nebo Stefana. Teď se mne ptal, ale stejně bylo znát, že se ptá jen kvůli Eleně. Neměla jsem mu to za zlé, možná jen trochu. Miloval Elenu a chtěl pro ni to nejlepší. Pravá láska. Hmm… to by bylo hezké.
,,Jsem, tedy aspoň myslím," přikývla jsem a podívala se na El a Bonnie. ,,Jak jste mne našli?" zeptala jsem se hned.
,,Jsem čarodějka, dokážu zázraky," uculila se Bonnie. Radostně jsem se usmála.
,,Nemáš náhodou něco, co tě zbaví ovlivnění?" optala jsem se smutně. ,,Nemůžu to tu opustit, pokud se mnou nebude Klaus. Ovlivnil mne," povzdychla jsem si.
,,Vím jen o jediném způsobu," řekl Damon nenuceně. ,,Upírství." Dodal a blýsknul po všech úsměvem. Vážně, dělá si snad srandu?
,,Car, je mi líto, ale já neznám také jiný způsob." Povzdychla si Bonnie a zavrtěla hlavou.
,,No, musíme najít nějaké ubytování, než nás najde Klaus. Utekla jsem, ale myslím, že už mě hledá." Jako v odpověď jsem zaslechla Klausův křik, jak svolává upíry a volá jméno mé maličkosti. Polkla jsem a podívala se po ostatních. Damon chytil El za ruku, Stefan vzal Bonnie do náruče. No a co teď? Damon mne však překvapil. Přehodil si mne přes rameno a já jen tak tak nevypískla. Pak se tou hnusnou upíří rychlostí všichni přemístili do nějakého pokoje. Zamkli dveře a Stefan u nich zůstal stát. Nepromluvil jediné slovo, co jsem je potkala.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

KLIK :)

Komentáře

1 bara bara | 11. března 2014 v 19:35 | Reagovat

super uz se tesim na dalsi :-)

2 Sandra Sandra | 11. března 2014 v 20:53 | Reagovat

Super, Caroline, nenechaj sa chytiť! :D

3 erin erin | 12. března 2014 v 8:18 | Reagovat

naprostá špička....nejsem si jistá zda jsem komentovala ostatní kapitoly, ale tahle je boží....(trochu jsem doháněla čtení po víkendu)... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama