It's Our Beggining, Elena ► 13. Kapitola

2. března 2014 v 10:45 | Tew* |  It's Our Beginning, Elena
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Stefan
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, Katherine, atd...
Anotace: Elena je obyčejná dívka, která se stále vyrovnává se smrtí svých rodičů. Ve škole poznala tajemného Stefana a myslí si, že on by jí možná pomohl přemoct srdcebol. Líbí se jí, ale líbí se ona jemu? A navíc jí začínají chodit růže od tajemného cizince. Kdo zatím je? Jak se vypořádá se všemi novinkami? A co když tajný ctitel nebude vysněným princem na bílém koni, jak si myslela?
Tew*: Tahle povídka je převedená z mého předešlého blogu, kde zůstala nedokončená, takže sem ji budu přidávat až do konce. :) Snad se bude líbit. :)
Budu ráda za každý komentář! :)

Probudila jsem se celkem čilá. Měla jsem zapůjčený pokoj v penzionu a tak jsem si už včera vše vybalila. Tím pádem jsem celý svůj pokoj měla tady. Damon, pokud jde o balení, je velice důkladný. Jediné, co mi chybělo, byl můj deník a tak jsem se hned vrhla na ranní hygienu a poté se oblékla do černého spodního prádla, tmavých úzkých riflí a černého tílka. Vzala jsem si své oblíbené tenisky a seběhla schody dolů. Neobtěžovala jsem se s vysvětlováním a svou novou nadpřirozenou rychlostí jsem se vydala domů. Ihned jsem vklouzla do svého pokoje a z tajné skrýše vytáhla deník. Vlastně to bylo asi jediné místo, které zůstalo takové, jaké bylo. Všechno ostatní bylo prázdné, fotky zmizely a můj medvídek Teddy byl už taky v novém domově. Vypadalo to, jako kdybych tu nikdy nebydlela. Povzdychla jsem si a vydala se pomalu dolů, kde čekal Damon a povídal si s mou tetou. Nevím, kde se tedy vzal, ale jen se usmál mým směrem a dál promlouval s mou tetou. Sešla jsem schody a setkala se s pohledem mé tety.
,,Ahoj Jenno," řekla jsem tak nějak svým tónem špatných zpráv.
,,Ahoj zlatíčko," usmála se a objala mě. ,,Tady Damon říkal, že jste se rozhodli bydlet spolu. No, je to brzo, ale jestli se máte rádi a budeš mě často navštěvovat, tak si s ním můžeš bydlet. Občas tam zajedu na návštěvu a nezapomeň taky chodit do školy." Usmála se na mě a líbla na čelo. Zmateně jsem ji pozorovala a poté mi to docvaklo a podívala jsem se na Damona, který nenuceně pokrčil rameny.
,,No… díky. Moc se na tebe budu těšit." Usmála jsem se a rychle ji objala. Jenže jsem se rychle zase odtáhla.
,,Děje se něco, Eleno?" zeptala se Jenna zmateně. Zavrtěla jsem hlavou a zhluboka se nadechla. Damon to jistě poznal, a jelikož věděl, že bych si nikdy neodpustila sání krve z Jenny, tak se smířlivě podíval na mou tetu, rozloučil se za nás oba a vyvedl mě ven. Tam jsem se svobodně nadechla čerstvého vzduchu.
,,Včera jsi nic nejedla, musíš jíst. Pak to takhle dopadá." Zavrtěl zamítavě hlavou, vzal mě za ruku a vedl mě napříč ulicí. Já si to šouravě klopýtala za ním. Dovedl nás ke Grillu, kde jsme ihned sedli k baru a on začal vyhlížet.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se zmateně.
,,Hledám ti snídani." Odpověděl stručně.
,,Dám si něco z nemocnice, kterou jsi vykradl, jak podotkl včera Stefan." Odpověděla jsem mu. Uchechtnul se a podíval se na mě.
,,Čerstvá krev, dobrá krev," odvětil suše a rozešel se směrem k jednomu klukovi. Ovlivnil ho, hodil po mně pohledem a zamířil s tím klukem na záchody. Povzdychla jsem si a zamířila za nimi. Otevřela jsem dveře na toalety a ucítila ihned krev. Damon už se zřejmě taky nasytil nebo mě chtěl jen přimět se napít a nehladovět. Přešla jsem až k nim a dívala se na krev, která se linula z krku toho kluka. Cítila jsem, jak se mi špičáky objevují na světle a sklonila se k jeho krku. S dávkou odvahy jsem se zakousla. Damon ode mě přebral můj deník a já se chopila trička toho kluka a dál hltavě pila. Po chvíli jsem cítila klukovo slábnutí a tak jsem rychle přestala a jako Damon to udělal mně, tak jsem si rozkousla zápěstí a dala mu ho k ústům. Nechala se ho napít a uzdravit. Skvělý, má první oběť a já ho nezabila! Dobře já! Pak jsem nechala Damona ho ovlivnit a sebrala mu svůj deníček. Když ten kluk odešel, tak jsem se opřela o část s umyvadly a pořádně se nadechla. Damon ke mně přešel a setřel mi kapku krve z koutku úst.
,,Děkuju," pousmála jsem se. On se usmál na plno a políbil mě na rty. Tak tohle jsem nečekala, takže tím pádem jsem nevěděla co dělat.
,,Není zač, maličká," pousmál se, když se oddálil, ještě jednou mě políbil a pak mě za ruku vyvedl ven a šli jsme do penzionu. Nevěděla jsem co říct nebo udělat. Takže jsem prostě šla s ním, vedena za ruku jako jeho přítelkyně nebo pětileté dítě. Buď to, či ono. Klopýtala jsem za ním a snažila se s ním držet krok. Nějak mi to ale nešlo. Šla jsem za ním jako pejsek až k penzionu. Tam jsem si oddychla, že je konec.
,,Kde jste vy dva byli?" zeptal se nás Stefan, jakmile jsme překročili práh domu. Seděl na gauči u krbu a četl si. Usmála jsem se a přešla za ním s mým deníčkem. Vzala jsem si tužku, co tam ležela a sedla si.
,,To víš, postel…" uculil se Damon a já se zamračila.
,,Chtěl tím říct, že jsem si byla pro deníček a pak jsem měla hlad, jelikož včera jsem nic neměla kromě mililitru krve, tak jsme byli… na jídle." Špitla jsem a otevřela deníček na posledním zápisu. Jej, jak já ho zanedbávala!
,,Aha," hlesnul Stefan a pozoroval bratra. Pak zaklapnul knihu.
,,Snad si nemyslíš bratříčku, že bude chytat Chipa a Dalea, z Rychlé Roty, po lese." Uchechtnul se Damon. Stefan zatnul čelist.
,,Šlo to dobře, jen bych se měla naučit ovlivnění. Nemůžu se spoléhávat na vás dva." Řekla jsem a oba na mě stočili pohled. ,,Co jsem řekla?" zeptala jsem se zmateně.
,,Nemáš ráda, když ovlivňuju, tak jak můžeš ovlivňovat sama?" zeptal se Damon. Přikývla jsem. To je fakt!
,,No, nejspíš proto, protože mi nic jiného nezbývá, když jsem teď upír." Hodila jsem po Damonovi vinícím pohledem, ale pak jsem se podívala na svůj deníček a pustila se do zápisu.
Milý deníčku,
píšu ti po takové době, že to snad ani není možné. Moc se ti za to omlouvám! Ale stalo se toho tolik, kolik ti toho musím říct, že mi neuvěříš.
Tak za prvé: Stala jsem se upírem a nesnáším to!
Za druhé: Vypadám jako dívka z Damonovi a Stefanovi minulosti. Skvělé, že?
Za třetí: Odstěhovala jsem se do penzionu na rozkaz Damona. Prý proto, že jsem nebezpečná pro mé blízké. Je to jen na chvíli.
Za čtvrté: Dnes jsem poprvé pila z člověka a byl to zajímavý pocit, který jsem ještě nezažila. Bylo to jako svoboda, vláda nad někým. Ano, je to tak. Jsem špatný, špatný člověk. Teda upír.
,,Co to tam píšeš? Nejsi špatná upírka!" oponoval Damon, který mi celou dobu stál za zády a já si to neuvědomila!
,,Jsem a ty mi nemáš co lézt do soukromí!" zamručela jsem.
,,A ten pocit svobody a vlády nad někým dobře znám!" dodal s úsměvem, to už jsem nevydržela a hodila po něm polštář z pohovky. Samozřejmě ho chytil, ale to ho po něm hodil i Stefan, ten schytal do obličeje a já se začala smát.
,,Bitva!" křikla jsem jako malé dítě. Oba dva nadšeně pokyvovali hlavou a já po Stefanovi hodila polštář. A začalo to, Damon hodil polštář po mně i Stefanovi a já ho hodila zpátky Damonovi. Lítali jsme po domě a házeli po sobě polštáři. Se smíchem jsem seběhla schody, ale pak jsem zůstala koukat na dívku přede mnou. I ona si mě prohlížela od hlavy k patě.
,,Ty musíš být Elena," usmála se. Zamrzla jsem v půli pohybu.
,,Katherine," vydechla jsem. Usmála se na mě spod řas. Nevinný pohled anděla, který jsem sama dělávala taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 5. března 2014 v 10:31 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama