It's Our Beggining, Elena ► 15. Kapitola

2. března 2014 v 10:50 | Tew* |  It's Our Beginning, Elena
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Stefan
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, Katherine, atd...
Anotace: Elena je obyčejná dívka, která se stále vyrovnává se smrtí svých rodičů. Ve škole poznala tajemného Stefana a myslí si, že on by jí možná pomohl přemoct srdcebol. Líbí se jí, ale líbí se ona jemu? A navíc jí začínají chodit růže od tajemného cizince. Kdo zatím je? Jak se vypořádá se všemi novinkami? A co když tajný ctitel nebude vysněným princem na bílém koni, jak si myslela?
Tew*: Tahle povídka je převedená z mého předešlého blogu, kde zůstala nedokončená, takže sem ji budu přidávat až do konce. :) Snad se bude líbit. :)
Budu ráda za každý komentář! :)

Doma bylo doma. Šla jsem k domu Gilbertů. Proč by ne?
,,Tvůj nový domov je jiným směrem." Poukázal Damon tím daným směrem k penzionu. Jen jsem zatřepala hlavou a vešla dovnitř. Byla tam tma, ale mé oči viděly i v noci dokonale.
,,Vysvětlete mi tedy tu předchůdkyni. Jsem Gilbertová, nejsem z jejího rodu." Zavrtěla jsem hlavou.
,,Jsi adoptovaná, zlatíčko." Ozval se můj hlas z obýváku. Zalapala jsem po dechu a otočila se tam. Stefan rozsvítil a nám se naskytnul pohled na Katherine v černém a vysokých podpatcích.
,,Nejsem adoptovaná," zavrtěla jsem rychle hlavou.
,,Ale ano, jsi adoptovaná. Jsi z mého rodu. Máš mou krev v tvé krvi." Usmála se a přešla přede mě.
,,Co tu děláš Katherine?" zamračil se Damon a přešel se Stefanem k nám.
,,Chtěla jsem si zahrát na: vytrhni orgánů, kolik můžeš, s tvou tetou, ale jak se zdá, tak je pryč." Uculila se. Zavrčela jsem a už jsem se po ní vrhala, ale ona mě jen odhodila na schody. Au! Sykla jsem bolestí, ale znovu se postavila na nohy.
,,Už nesáhneš na nikoho z mé rodiny!" křikla jsem, ale to mě Damon objal. Nejspíš proto, abych si neublížila.
,,Hmm, to potom chci, aby ty jsi už nešáhla na bratry." Uculila se a přejela dlaní po Stefanově hrudi. Cítila jsem, jak se Damon napjal, ale ještě víc mě k sobě ochranitelsky přitisknul. Zato Stefan vzal tu dřevěnou lžící na obouvání, kterou jsem já chtěla použít jednou na Damona, a vrazil jí Katherine do břicha. Ta překvapeně vykřikla a já taky. Nečekala jsem, že by jí tohle udělal, ale on jí jen zlomil vaz. Schovala jsem tvář do Damonovi bundy. Ten si mě k sobě jen víc přitisknul a líbnul do vlasů.
,,Odnesu ji do sklepa se sporýšem." Zamumlal Stefan a zmizel s ní. Já se podívala na Damona. Vypadal stejně zmateně jako já.
,,Nečekala bych tohle zrovna od něj," špitla jsem a sedla si na zem. Damon si sednul vedle mě a vzal mou tvář do dlaní.
,,Já vím od koho by jsi tohle čekala." Zamumlal.
,,Promiň, Damone." Oplatila jsem mu zamumlání.
,,V pořádku. Jsi v pohodě?" zeptal se a já opatrně zavrtěla hlavou.
,,Vážně jsem adoptovaná?" zeptala jsem se a do očí se mi hnaly slzy.
,,Ano," přiznal po krátkém zaváhání.
,,Proč mi to neřekli?" škytla jsem díky pláči a přitulila jsem se k němu. Objal mě a hladil po vlasech a zádech. Tahle utěšující gesta mi pomáhala.
,,Nejspíš se báli tvé reakce a možná ti to chtěli říct, až budeš starší." Zamumlal a políbil mne do vlasů.
,,Nejspíš…" přikývla jsem smutně a dál se k němu tulila. Byla jsem za jeho náruč vděčná.
,,Pojď… půjdeme domů." Pobídl mě a oba jsme tedy vstali.
,,Já jsem… doma." Špitla jsem a podívala se na něj. Pousmál se. Byl to jeho povzbudivý úsměv.
,,Chtěl bych, abys za domov považovala i penzion. Se mnou," řekl a mé srdce poskočilo radostí. S ním, to se mi líbí.
,,S tebou?" zeptala jsem se.
Přikývl. ,,Se mnou. My dva jsme si souzeni, maličká. My dva," zašeptal do mých rtů, než mě políbil a já se nechala. Omotala jsem své ruce kolem jeho krku a polibky mu oplácela. Vyzdvihnul si mě do náruče a dál líbal.
,,My dva," přikývla jsem pomalu. On se usmál a přemístil nás do jeho pokoje v penzionu, kde nás zamknul a položil mě pod sebe. Líbal mne po celé délce čelisti, na nos, na oční víčka, čelo, tváře, rty. Byl něžný, jemný a opatrný. Nikdy bych to do něj neřekla, ale jak jsem viděla, tak jsem se spletla. Po dobu, co jsem byla upírem, už neublížil nikomu, teda pokud vím.
,,Eleno, jsi tak krásná…" zašeptal mezi motýlími polibky na mou klíční kost. Zavrněla jsem blahem a prohnula se v zádech v nevyřčeném pozvání.
,,Lichotníku," zapředla jsem a sundala mu košili. Damon se usmál a v momentě mě zbavil oblečení. Lišácky jsem se usmála a zbavila ho oblečení taky. S neskrývaným nadšení se chopil objevování mého těla a já jen souhlasně zapředla a zavřela oči. Když našel bod mé slasti a začal ho zkoumat jazykem, zoufale jsem zanaříkala.
***
Probudila jsem se do slunného dne. Tedy rána. Odhaduju takových deset hodin. Má hlava spočívala na hrudi černovlasého upíra. K tomu jsem měla na jeho hrudi svou ruku, propletené prsty s těmi jeho. Klidně oddechoval a i ve spánku mě objímal a tisknul k sobě. Neuvěřitelně se změnil od té doby, co jsem upírem. Jako kdyby jenom to, bylo jeho cílem. Jako kdyby v době, kdy jsem byla člověk, chtěl ukázat zlou stránku. Nechápala jsem to, ale teď bylo mou prioritou zůstat ležet, hezky v klidu, a nevzbudit ho.
,,Dobré ráno, maličká," zavrněl Damonův hlas u mé hlavy a já se usmála a vzhlédla. Vypadal velmi delikátně s těmi rozcuchanými vlasy a propalujícím pohledem jeho šedo-modrých očí. Vypadal… můj.
,,Dobré ráno," usmála jsem se a protáhla se. Celé mé tělo nesouhlasně zamručelo. Dneska se nechtělo hýbat. Včerejší maraton byl asi příliš i na mé upíří tělo. Celých pět hodin milování! No vážně! Ale bylo to nejlepších pět hodin v mém životě i neživotě.
,,Jak jsi se vyspala?" optal se svým hlasem ala JÁ PAN SEXY.
,,Krásně," usmála jsem se. ,,A ty?"
,,Ještě líp," uculil se a políbil mě na rty.
,,Bylo to opravdu neuvěřitelné," šeptla jsem do polibku.
,,Neuvěřitelné?" zasmál se a podíval se na mě.
,,Neuvěřitelně krásný," uvedla jsem vše na pravou míru.
,,To jsem rád," usmál se spokojeně a přemístil nás do sprchy. Zasmála jsem se.
,,Sprcha? Nebo sex ve sprše?" ujišťovala jsem se.
,,Obojí," uculil se a už jsem byla přišpendlená ke stěně a nechávala se líbat nebezpečně krásným upírem.
,,Ahoj, Stefane." Pozdravila jsem rozpačitě, když jsem se s mokrými vlasy a v tílku s kalhotkami donesla dolů.
,,Ahoj, El. Vše v pořádku?" zeptal se, měl pohled utkvěný do knihy.
,,Jasně a u tebe?" optala jsem se zvědavě. To už zvednul hlavu a zvědavě si mě prohlížel.
,,Ehm… jasně, všechno…" zamumlal.
,,Co Katherine?" zeptala jsem se.
,,Zavřená, bez krve, se sporýšem." Shrnul to a mávnul rukou.
,,Dobře,"pokývala jsem zmateně hlavou a přešla k ledničce. Vytáhla jsem si tam džus a chtěla ho nalít do připravené sklenky, když se kolem mého pasu omotaly dvě nenechavé ruce. Usmála jsem se a nechala se políbit na krk.
,,Taky bych si dal," zamumlal do mého krku.
,,Tím pádem by sis měl donést skleničku." Odpověděla jsem škádlivě a vymotala se od něj. Pak jsem si nalila džus, krabici mu dala do ruky a odeběhla jsem i s džusem do svého pokoje.
Milý deníčku,
už je to chvíle, co jsem ti psala a za to se ti moc a moc omlouvám. Jak jistě víš, všechno je vzhůru nohama. Já jsem upír, můj… přítel je upír a má upíří předchůdkyně mě chce nejspíš zabít. Dokonce se pokusila ublížit i Jenně. Naštěstí ji Damon vyléčil včas svou krví.
Dnes mám v plánu si zajít na nákupy a požádat Damona o pomoc s kontrolou nad upířím hladem. Což mi připomíná, že džus mi rozhodně pro dnešní ráno nestačí.
Knížečku jsem si schovala a vypila svou sklenku džusu. Pak už jsem se jen převlékla do legín pod kolena a vzala si i mikinu. Vlasy jsem si svázala do culíku a seběhla schody. Chtěla jsem si zaběhat. Čím dřív, tím líp.
,,Jdu běhat!" zvolala jsem do domu, ale nikdo mi neodpověděl. Se zamračením jsem se podívala do obýváku, kde ležela Stefanova kniha. Bez Stefana. Podívala jsem se do kuchyně. Bez Damona, ale ležela tam převrácená krabice džusu, který se vylil na podlahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 5. března 2014 v 11:12 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama