It's Our Beggining, Elena ► 18. Kapitola

2. března 2014 v 15:16 | Tew* |  It's Our Beginning, Elena
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Stefan
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, Katherine, atd...
Anotace: Elena je obyčejná dívka, která se stále vyrovnává se smrtí svých rodičů. Ve škole poznala tajemného Stefana a myslí si, že on by jí možná pomohl přemoct srdcebol. Líbí se jí, ale líbí se ona jemu? A navíc jí začínají chodit růže od tajemného cizince. Kdo zatím je? Jak se vypořádá se všemi novinkami? A co když tajný ctitel nebude vysněným princem na bílém koni, jak si myslela?
Tew*: Konečně pokračování, snad se bude líbit. :) Do konce této povídky je jen pár kapitol, tak prosím každého, kdo si to přečte o komentář. :)

Budu ráda za každý komentář! :)


,,Damone!" vypískla jsem po našem řádění v jeho posteli, když mě začal neúprosně lechtat.
,,Copak?" zeptal se škádlivě a dál lechtal.
,,Uteču ti!" začala jsem se smíchem vyhrožovat.
,,A já si tě chytím, miláčku." Uchechtnul se a políbil mě na rty. Usmála jsem se.
,,Jsem rychlejší," poškádlila jsem ho a ňafla ho láskyplně do krku.
,,Já starší," řekl se samolibým úsměvem.
,,No jo pořád, dědečku!" vyplázla jsem na něj jazyk.
,,Já ti dám dědečka!" zasmál se Damon a začal mě lechtat nanovo.
,,Damone Salvatore!" vykřikla jsem se smíchem.
,,Nedám, moje!" zahlásil a dál lechtal. To jsem to už opravdu nevydržela a oblékla se svou upíří rychlostí do oblečení a utekla jsem se schovat do obýváku, kde si Stefan, jak jinak, četl.
,,Ahoj Stefane!" zasmála jsem se. Proč by ne? Usmířila jsem se s oběma bratry.
,,Nazdárek," usmál se a odložil knížku. Poklepal na místo vedle sebe. Až teď jsem si všimla, že to byl deník. Sedla jsem si tam.
,,Potřebuju se schovat, on mě lechtá." Hihňala jsem se jako tříleté dítě.
,,Zlobivý Damon," přikývl Stefan, přistoupil na mou dětskou hru. Zasmála jsem se.
,,Ano, velmi zlobivý. Pořád mě lechtá." Zasmála jsem se a to už jsem ležela na zemi a lechtali mě oba bratři! Takové spiknutí!
,,Já ti dám zlobivý!" smál se Damon a lechtal mě.
,,Vy spiklenci!" smála jsem se na celé kolo a svíjela se jako žížala.
,,Spiklenci?" podivil se Stefan, až to znělo upřímně.
,,My?" dodal Damon, jako kdyby měli nacvičenou řeč.
,,Vy!" řehtala jsem se jako kůň. Rychle jsem se jim vyvlékla a zamkla za sebou hlavní dveře. S nevinným pohvizdováním jsem se rozešla lesem. Dobrá, pískat neumím, takže jsem si broukala.

Nikdy jsem před smrtí mých rodičů neměla ráda samotu a ticho, ale po nehodě na mostě jsem to přivítala. Schovávala jsem se ve svém pokoji u parapetu okna a psala si do deníku. Mého jediného přítele, který mi pomáhal. Neříkám, že by Bonnie a Car nechtěly pomáhat s mým zapojením do společnosti, ale já nechtěla. Byla jsem vyčerpaná jak fyzicky, tak i psychicky. Ale pak jsem se chtě nechtě musela vrátit do života. Do školy. A tím začaly všechny mé problémy. Ne, že bych si stěžovala na sexy upíra, který mě miluje, ale naše vzájemné poznání nebylo zrovna milé. Tedy ze začátku ano, ale pak se vše změnilo. Mučil mou kamarádku Caroline, aby mne získal. Aby mě proměnil v upíra. Abych žila navždy. A já to přijala. Nechtěla jsem, aby zemřel někdo mně blízký. Vlastně aby zemřel kdokoliv. Od Stefana jsem se dozvěděla, že Damon je pěkný grázl a proto nechtěl, abych s ním byla. V penzionu žil jejich pra - nevím kolikrát - synovec. Jenže ten záhadně zmizel. Damon se tvářil nezúčastněně a Stefan ho podezříval, že Zack - ten synovec - zemřel rukou mého přítele. Paráda! A pak tu byla Katherine. Má předchůdkyně a zároveň i dvojnice. Ublížila Jenně, ale ta je teď už v pořádku naštěstí. Stefan s Damonem mají denní rutinu ohledně ní. Jít do sklepa, vzít sporýš a kolík, a pořádně ji mučit za vše, co provedla. Abych pravdu řekla, bylo mi jí i trochu líto. Ne, nepřirostla mi k srdci, protože ona sama se ke mně chovala jako k póvlu. Jenže vidět někoho tak trpět, slyšet bolestné výkřiky. To na mě je moc. Ale skoro pokaždé je to hned zapomenuto a bratři se zase věnují každodenním činnostem. Stefan si píše, jako já, svůj deník. Má jich haldu ve skříni. Zajímalo by mne, jestli i já za nějakých stopadesát let, budu mít takovou zásobu deníků.
Ale jak už jsem říkala, před a po smrti rodičů bylo vše jinak. Jak můj vztah s mým bráškou, tedy teď nejspíš nevlastním, tak i můj smysl pro samotu a ticho. Teď jsem si cenila každé chvilky být s přáteli a rodinou, stejně tak, jako být chviličku sama a mít prostor pro přemýšlení.
,,Katarino," oslovil mne elegantní muž v obleku a nevěřícně si mne prohlížel.
,,Vedle jak ta jedle," odtušila jsem a trochu ucouvla. Ten muž nevypadal nebezpečně, ale zároveň i ano. Byl to predátor, určitě. Upír. A o dost starší jak já. Jestli zná Katherine.. No potěš koště… Ten chlápek se přemístil přímo přede mne upíří rychlostí a prohlížel si mne. Hrdě jsem se napřímila, já se zastrašit nenechám, i když mám chuť zdrhnout a schovat se na druhé straně zeměkoule.
,,Jaké je tvé jméno?" zeptal se mne s pohledem vpitým do mých očí. Překvapeně jsem zamrkala.
,,Elena Gilbertová," šeptla jsem a pak se zamračila. Upírka ovlivněná upírem? Co to je za nesmysl?
,,Kolik je ti?" ptal se dál onen muž.
,,Sedmnáct," kníkla jsem jako umučené štěně. Vztáhl ke mně ruku a pohladil mne po tváři a vlasech.
,,Další dvojnice.." zapředl s úsměvem. Nečekala jsem ani vteřinu a snažila se přemístit pryč od něj, to mne ale chytil za ruku a přitiskl mne zády ke stromu. Držel mne rukou pod krkem.
,,Co ode mne chcete?" zeptala jsem se přiškrceně.
,,Hledám Katarinu. Víš, kde je?" zeptal se mne. Znovu jsem cítila ten známý pocit, že bych mu měla všechno ihned vyklopit.
,,Zavřená ve sklepě plném sporýše." Řekla jsem a už jsem ztrácela pod tím stiskem vědomí, když mne pustil a já se mohla lapavě nadechnout.
,,Okamžitě mě k ní zaveď!" rozkázal mi s ovlivněním.
,,Jistě!" řekla jsem a mé nohy se daly samy do pohybu. Šla jsem k penzionu, přímo tím směrem, byla jsem vyděšená. Nebála jsem se o sebe, ale o Damona, Stefana. No.. Katherine mi byla ukradená, abych přiznala. Pokusila se mi vzít Damona, málem mi zabila tetu a pak i mne. Klidně ať si ji ten chlápek v obleku od Armaniho sežere.
,,Kam nás to vedeš?" zeptal se mne po chvíli. Šel hned vedle mě.
,,Ke Katherine, jak jste chtěl, veličenstvo!" odsekla jsem popuzeně a šla dál. Mé kroky byly, na té suché cestě plné větviček a mechu a všeho možného, velmi slyšitelné. Za to on našlapoval s elegancí, skoro jako kdyby plul. Od něj jsem slyšela jen.. ticho. Až na ten dotěrný hlas.
,,Pokud mne za ní nezavedeš, čeká tě osud horší než smrt." Řekl mi ten muž strojeně. Bože, co tohle je za exota?!
,,Jsem ovlivněná upírem. Já, upírka. To není zrovna hezké. A když jsem ovlivněná, tak stěží můžu jít jinam než za tou zlou a sobeckou mrchou!" zavrčela jsem. To jsem asi neměla říkat, protože mne muž přišpendlil ke stromu. Můj krk držel v jedné ruce a druhou mi ukazoval ukazováček před obličejem.
,,Ccs, ccs.." zavrčel. ,,Není hezké mluvit o druhých takhle ošklivě, Eleno Gilbertová. To by jste si měla zapamatovat." Řekl a pustil mne. Upravil si nacvičeným pohybem sako.
,,Kdyby se pokoušela ublížit vašim milovaným.." zasípala jsem přes skoro uškrcenou průdušnici. Odkašlala jsem si. ,,Tak by jste jí říkal stejně. Málem mi zabila mou lidskou tetu, málem zabila i mne a chtěla mi sebrat i mého milovaného." Řekla jsem už normálnějším hlasem. Výhoda upírů. Uzdravení za pár vteřin.
,,Katarina má spoustu chyb, to musím přiznat. A za tohle se vám sama omluví, to vám garantuji." Prohlásil sebevědomě. Pozdvihla jsem obočí, ale nezabývala jsem se tím dál.
,,Skvěle. Tak za mnou, vaše strojenosti." Zamručela jsem a vedla ho zase k domu Salvatorových.

,,Zlato! Jsem doma a přivádím nezvaného hosta!" zvolala jsem do domu v okamžiku, kdy jsem vešla i s panem strojeným dovnitř.
,,Eleno, tvé kamarádky nesnáším!" zavrčel Damon a šel za mnou. Když však uviděl upíra za mnou, zkameněl v půlce pohybu. Nechápavě ho pozoroval. Pak se podíval na mě.
,,Já za nic nemůžu! Ovlivnil mě." Zamručela jsem napruženě. Muž za mnou se uchechtnul.
,,Mé jméno je Elijah Mikaelson a jsem Původní upír. Hledám zde Katarinu Petrovovou. Předchůdkyni tady krásné a hubaté Eleny." Řekl poklidně. Překvapeně jsem zamrkala. Původní? Vážně? A to je kruci kdo?
,,Původní upír," řekl Damon zadumaně. Damone ne! Neměj nic za lubem, prosím! ,,A co chceš od Katherine?" zeptal se s klidem, který jsem u něj nikdy neviděla.
,,Odvedu ji s sebou. Mám s ní nevyřízené účty." Odvětil Elijah.
,,To já taky. Stejně tak můj bratr a má dívka." Odpověděl Damon s jeho typickým úsměvem.
,,Tuším správně, že Katarina zasela sémě nenávisti mezi bratry znovu?" usmál se Elijah vychytrale.
,,Znovu?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Ano. Katarina už jako člověk uměla pobláznit muže. Stejně tak její a tvá předchůdkyně Tatia. Obě jsme s Klausem, mým bratrem, milovali. Tedy, aspoň já. Klaus miloval Tatiu, o tom není pochyb. Ale u Katherine… u té chtěl jen zrušit své prokletí." Řekl Elijah. ,,Nakonec to prokletí zrušily čarodějky." Dodal s úsměvem.
,,Jaké prokletí?" zajímala jsem se bez dechu dál. No, dýchat nemusím, ale byla jsem zvědavá.
,,Klaus nebyl synem mého otce. Má matka měla poměr s vlkodlakem. Klaus je upír a napůl vlkodlak. První hybrid." Řekl Elijah a já jen třeštila oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klárka ;)♥ Klárka ;)♥ | 2. března 2014 v 16:14 | Reagovat

dej další:))

2 terulka terulka | 2. března 2014 v 20:37 | Reagovat

Krása  ♥ :-D

3 bara bara | 5. března 2014 v 12:03 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama