It's Our Beggining, Elena ► 2. Kapitola

1. března 2014 v 18:51 | Tew* |  It's Our Beginning, Elena
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Stefan
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, Katherine, atd...
Anotace: Elena je obyčejná dívka, která se stále vyrovnává se smrtí svých rodičů. Ve škole poznala tajemného Stefana a myslí si, že on by jí možná pomohl přemoct srdcebol. Líbí se jí, ale líbí se ona jemu? A navíc jí začínají chodit růže od tajemného cizince. Kdo zatím je? Jak se vypořádá se všemi novinkami? A co když tajný ctitel nebude vysněným princem na bílém koni, jak si myslela?
Tew*: Tahle povídka je převedená z mého předešlého blogu, kde zůstala nedokončená, takže sem ji budu přidávat až do konce. :) Snad se bude líbit. :)

Opatrně jsem tu růži vzala do ruky. Konečky prstů druhé ruky jsem přejela po těch známých okvětních lístcích. Stejně tmavé a po přičichnutí k té růži jsem i zjistila, že voní stejně. Zavřela jsem rychle okno a růži položila na stolek. Na můj koutek u okna jsem dala knihy, snad všechny, co jsem našla a pak jsem i s tou růží seběhla dolů. Přece to nemohla být další… Ale byla. Ve váze, do které jsem ráno dala dvojče květiny v mé ruce, se stále tkvěla ta samá růže. Pomalu jsem tam vložila i tuto růži. Kterou mi strčil ten, příliš inteligentní, havran do pokoje. Zavrtěla jsem hlavou nad svými poházenými myšlenkami a přešla jsem do kuchyně. Dala jsem si vařit vodu na čaj a otevřela ledničku. Vzala jsem si odtamtud jogurt s příchutí jahod a také kousky toho dobrého ovoce. Vzala jsem lžičku a položila to i s jogurtem na tác. Vytáhla jsem hrnek, dala do něj sáček s černým čajem a zalila to dávkou horké vody. Konvici jsem položila na své místo a vyndala ze skříňky čokoládové müsli. Nasypala jsem si do misky a tu položila na tác taky. Pak jsem vytáhla s pomocí lžičky sáček čaje a vyhodila ho do koše. Nalila jsem si do čaje šťávu a pak si celý tác odnesla do svého pokoje. Sedla jsem si s tím na rozestlanou postel. Čaj jsem si položila na noční stolek a pustila jsem se do jogurtu. Do toho jsem si odsypala trochu té křupavé dobroty a pustila se do jídla.
,,Jistě, Jenno. Dojdu si pro poznámky. Neměj strach. Jen mi nebylo dobře, zítra do školy jdu na 110 procent." Ujišťovala jsem svou tetu přes telefon.
,,No to doufám, ale jestli ti není dobře, tak radši zůstaň doma." Upozornila mne teta pro jistotu. Je to prostě naše starostlivá Jenna.
,,Už je mi lépe," zamumlala jsem. ,,Dojdu si pro poznámky a hned se vrátím domů, neboj se." Usmála jsem se, rozloučila se s ní a hovor ukončila. Vstala jsem, dopila čaj a položila ho na ten tác. Přešla jsem ke skříni a vybrala jsem si odtamtud své oblíbené rifle a tílko modré barvy. Oblékla jsem si to v koupelně, kde jsem si ještě učesala víc vlasy a namalovala se. Pak jsem si vzala tašku, do které jsem si dala čistý nepopsaný blok a tužku na poznámky. Ještě jednou jsem zkontrolovala svůj odraz a přeběhla jsem dolů, kde jsem si nazula tenisky, vzala klíče od auta a přešla k němu. Nadechla jsem se a podívala se na to auto. Zmáčkla jsem v ruce klíčky. Musím to překonat. Prostě musím. Vlezla jsem do auta a nastartovala. Chytla jsem volant a zavřela oči, vydýchávala jsem se. Já to zvládnu. Věřím si a zvládnu to. Pomalu jsem vyjela a jela jsem! Zvládla jsem to, přece se opravdu nebudu bát aut do konce života. Cestu jsem znala a navíc mi Caroline řekla, co všechno zjistila o Stefanovi. Hlavně to, kde bydlí. Přejela jsem k penzionu, kde Stefan bydlí. Zaparkovala jsem a zamkla za sebou auta. Pak jsem přešla k hlavním dveřím, zazvonila a když nikdo neodpovídal, tak jsem i zaklepala. Nikdo se neozýval dál, ale dveře se samy otevřely. Rozhlédla jsem se a pomalu vstoupila dovnitř. ,,Stefane?!" Zavolala jsem do domu a pomalu jsem šla dál dovnitř. Nechala jsem dveře pootevřené a vešla do prostorné haly. ,,Stefane?!" Zavolala jsem znovu do zjevně prázdného domu. Fascinovaně jsem se rozhlédla. Bylo to tu obrovské a krásné. Za mnou zavrzaly vstupní dveře a já se ohlédla. Udělala jsem pár kroků k nim, když dovnitř vletěl ten havran. Vyděšeně jsem se za ním otočila a narazila jsem na pár studánkových duhovek. Zůstala jsem oněměle stát a pozorovala ho, jak si dal hlavu na stranu. Sám pozoroval mě a usmíval se u toho. Polkla jsem. ,,Já.. omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla, ale dveře byly-" zarazila jsem se, když jsem pohlédla na zavřené vchodové dveře. A to bych přísahala, že byly otevřené. ,,Otevřené." Vydechla jsem a podívala se zpátky na jeho zkoumavý pohled. Rentgenoval mě očima.
,,Ty musíš být Elena. Jsem Damon, Stefanův bratr." Usmál se na mne.
,,Neřekl mi, že má bratra." Zamumlala jsem rozpačitě.
,,No, on se nerad chlubí." Usmál se na mne znovu ten Damon. ,,Prosím, pojď dál." Otočil se a poukázal na onu místnost, která je velká jako náš celý dům. Pomalu mi položil ruku pod rameno a dovedl mne tam. ,,Stefan tu určitě bude během chvilky." Dodal a já se rozhlédla.
,,Wau," vydechla jsem ohromeně, ,,tohle je váš obývák?" zeptala jsem se a stále se rozhlížela.
,,Obývací pokoj, salón, říkej tomu, jak chceš." Otočil se na mne a usmál. ,,Na můj vkus, je to ale trochu kýčovité." Dodal. Uslyšela jsem nadechnutí. ,,Už chápu, co mého bratra tolik zaujalo. Už bylo na čase, obával jsem se, že se nikdy nevzpamatuje z té poslední. Skoro ho totiž zničila."
Zpozornila jsem. ,,Ta poslední?" Zeptala jsem se ho.
,,Ano. Katherine, jeho přítelkyně?" Zeptal se a zvědavě si prohlížel mou tvář. Zatvářila jsem se nevědomě, protože jsem neměla ani tušení, o čem to mluví. ,,Ou, vy jste ještě nevedli ten nepříjemný rozhovor o bývalých." Dovtípil se.
,,Ne," řekla jsem nervózně a nadechla se. Ucítila jsem tu samou vůni, jaká byla u těch růží. Podívala jsem se na Damona. Tvářil se mile a dost usměvavě.
,,Děje se něco?" zeptal se.
,,Vy tu máte někde růže?" oplatila jsem otázkou.
,,Ne, proč se ptáš?" optal se mne.
,,Nic, to nic.." zavrtěla jsem hlavou.
,,Ahoj, Stefane." Řekl Damon s pohledem upřeným na mě.
,,Eleno, nevěděl jsem, že přijdeš." Přejel po mně Stefan pohledem a zastavil se s ním na jeho bratrovi.
,,Ou, já vím, že jsem měla zavolat, já jen-"
,,Ne, nebuď hloupá, jsi tu vždycky vítána. Nebo ne, Stefane?" zeptal se ten černovlasý.
,,Díky, že ses zastavila. Rád jsem tě viděl, Eleno." Mluvil Stefan s pohledem stále na Damonovi.
,,Jasně, měla bych jít.." dovtípila jsem se. ,,Moc ráda jsem tě poznala, Damone." Pousmála jsem se.
,,Potěšení je na mé straně, Eleno." Usmál se a sklonil se k mé ruce, kterou políbil na její hřbet s pohledem vpitým do mých hnědých duhovek. Usmála jsem se. Přešla jsem před Stefana.
,,Stefane?" optala jsem se. Nic. ,,Stefane?" zeptala jsem se znovu. Ani jednou se na mě nepodíval a s dál koukal na Damona, když mi ustoupil z cesty. No, super. Zavrtěla jsem si pro sebe lehce hlavou a radši odtamtud rychle odešla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 4. března 2014 v 13:36 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama