It's Our Beggining, Elena ► 5. Kapitola

1. března 2014 v 19:02 | Tew* |  It's Our Beginning, Elena
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena, Stefan
Vedlejší postavy: Jenna, Jeremy, Bonnie, Caroline, Katherine, atd...
Anotace: Elena je obyčejná dívka, která se stále vyrovnává se smrtí svých rodičů. Ve škole poznala tajemného Stefana a myslí si, že on by jí možná pomohl přemoct srdcebol. Líbí se jí, ale líbí se ona jemu? A navíc jí začínají chodit růže od tajemného cizince. Kdo zatím je? Jak se vypořádá se všemi novinkami? A co když tajný ctitel nebude vysněným princem na bílém koni, jak si myslela?
Tew*: Tahle povídka je převedená z mého předešlého blogu, kde zůstala nedokončená, takže sem ji budu přidávat až do konce. :) Snad se bude líbit. :)

Probudila jsem se do nového dne a usmála jsem se. Byla sobota. Den, kdy je nic nedělání povinnost. Teda aspoň pro mě. Vyskočila jsem čiperně z postele a zamávala mému hostovi za oknem, havranovi. Dokonce nekrákal a nechal mě spát! Přešla jsem k oknu a otevřela ho. Krákal strčil dovnitř další růži. Ta byla podle mých propočtů šestnáctá i s tamtou dole od včera. Už zbývá jen jedna a potkám toho, kdo mi posílá růže přes havrana. S děkovným úsměvem jsem růži přijala a přičichla si k ní. Voněla úžasně. Myslím, že tuhle vůni budu mít hooodně dlouho ráda. Růži jsem položila na stůl a přešla jsem ke skříni, vybrala jsem si džínové kraťásky a černé tílko. Pak jsem si ještě vzala spodní prádlo a odešla jsem do koupelny, kde jsem se zamkla a věci dala k umyvadlu. Pak jsem se vysvlékla z pyžama a vlezla jsem do sprchy, kde jsem na sebe pustila proud teplé vody, která příjemně hřála na mé kůži. Vzala jsem si sprchový gel s vůní jablek a omyla celé své tělo. Pak jsem si vzala šampón, též s vůní jablek, a umyla jsem si vlasy. Poté jsem ještě chvíli zůstala pod tou úžasnou vodou. Nechtělo se mi odtamtud, ale má pokožka už krabatila. Takže jsem vylezla a obmotala své tělo ručníkem. Vlasy druhým. Pak jsem přešla k umyvadlu a vyčistila jsem si zuby. Pak jsem se lehce nalíčila a pustila vlasy z osušky. Vyfénovala jsem si je a poté jsem se konečně oblékla. Přešla jsem do pokoje, kde jsem konečně zavřela to okno a pak jsem i s růží vyrazila dolů. Dala ji do vázy k ostatním a ještě jednou jsem to přepočítala. Ano, šestnáct růží. Zbývá jedna. Zavrtěla jsem hlavou a přešla do kuchyně, kde zrovna Jenna chystala snídani.
,,Máš i něco pro mě?" usmála jsem se na ni a sedla si.
,,Dobré ráno i tobě, slunce jasné." Zasmála se Jenna.
,,Promiň. Bré ráno!" zasalutovala jsem a usmála se.
,,Samozřejmě, že pro tebe něco mám." Usmála se má teta a předložila přede mne míchaná vajíčka s opečenou slaninou a lžičku, vidličku a nakonec i radši nůž.
,,Děkuji," usmála jsem se a už jsem se pustila do jídla.
,,No jo, jediný jídlo, co umím bezvadně." Zasmála se a přešla ke schodům. ,,Jeremy! Snídaně!" zavolala, ale Jeremy se neozval.
,,Dojdu se za ním podívat." Zamumlala jsem ještě s plnou pusou a odeběhla se slaninou v ruce nahoru. Zaklepala jsem na dveře a pomalu je otevřela. Jeremy u sebe nebyl. ,,Jeremy?" zavolala jsem a rozhlédla se. Pomalu jsem tam vešla, zkontrolovala koupelnu, ale nikde nikdo.
,,Není tady, co?" ozvala se za mnou Jenna a já nadskočila leknutím.
Zavrtěla jsem hlavou. ,,Není. Musel se ráno vypařit." Povzdechla jsem si a podívala se na Jennu.
,,Jo.. jako teta jsem zklamala," povzdychla si a šla do svého pokoje. Vyběhla jsem za ní, ale ona se tam zamkla. S povzdechem jsem sešla dolů. Tohle Jeremymu nedaruju!
Po snídani jsem po svém rozhodnutí vyšla z domu a šla na procházku. Procházela jsem se po ospalém Mystic Falls a dívala se všude kolem. V dálce zakrákal havran a já radši zrychlila s tím, že jsem si to parkem vzala zpátky domů. To se přede mnou však zjevil ten havran a před sebou růži i se vzkazem.: Již brzy…
Prošla jsem se až domů, kde jsem růži dala do vázy. Jenna nebyla doma, Jeremy nebyl doma. Byla jsem sama. Vzkaz, co byl u růže jsem zmačkala a vyhodila. Přešla jsem do svého pokoje a sedla si na postel. Prohrábla jsem si vlasy a zavřela s nádechem oči. Vykřikla jsem leknutím, když na okno zaťukal zobákem Krákal. Pomalu jsem k tomu oknu přešla a otevřela ho. Havran mi podstrčil do pokoje další vzkaz.
Dnes ve 20:00 v Grillu? Pošli mi odpověď, prosím..
Podívala jsem se na havrana a pak jsem přešla ke stolu. Byla jsem zvědavá, ale zároveň jsem nikam nechtěla. Ale byl to Grill, takže tam bude hodně lidí. Odpověděla jsem kladně a přenechala vzkaz havranovi. Ten odletěl a já okno zavřela. Nevím, co mám dělat. Ale nebojím se, ne, řekla jsem si, že strach mít už nebudu. Bude to něco nového a dobrého. Teď je ale čas na oběd.
***
K obědu jsem si udělala palačinky. Mňam… Jahodová marmeláda a kakao jako posyp. Moje nejoblíbenější. Palačinek jsem měla víc, takže jsem zbylé uklidila pro Jennu a Jeremyho. Své palačinky jsem spapala rychle, vážně jsem měla hlad. Když jsem si nalila sklenici minerálky a celou ji vypila, tak jsem se vydala zpátky do svého pokoje. Sedla jsem si ke stolu a hlavně ke svému notebooku a zapnula ho. Ihned jsem najela na internet a pustila se do hledání mých růží.
***
Bylo sedm, když jsem na sobě dodělávala poslední úpravy. Vlasy jsem si sepnula do culíku, nalíčila jsem se jenom lehce a na sobě jsem měla své oblíbené fialové šaty. Upnuté kolem ňader a pak už jen volné až nad kolena. K nim jsem si vzala černé balerínky, sladěný náhrdelník a dva náramky s náušnicemi. To celé jsem doplnila černou, krátkou bundičkou a tmavě fialovou kabelkou. Do té jsem dala to nejnutnější a zkontrolovala jsem, jako obvykle, svůj vzhled v zrcadle. Usmála jsem se na svůj odraz a vyběhla jsem ven. Dveře jsem jenom zavřela, jelikož Jenna i Jer byli doma.
Před Grillem, kam jsem došla s doprovodem havrana, jsem se váhavě zastavila. Nadechla jsem se a vešla. První co jsem uviděla, byla Vicki, která se míhala mezi hosty a obsluhovala. Pak jsem uviděla své kamarádky, Bonnie a Caroline, jak sedí v jednom z boxů a nadšeně na mě mávají.
,,Eleno!" Zvolala Bonnie a já se usmála. Zamávala jsem jim taky, ale naznačila jsem, že nejdu k nim. Pochopily to holky rychle. Naznačily totiž, že mi drží palce a pak jsem se rozhlédla. U baru seděl muž, u sebe růži, která byla stejná, jako ty co jsem dostala. Pomalu a odhodlaně jsem se k němu vydala. Když se otočil, tak jsem na něj zůstala koukat. Zato on si mě prohlédl od hlavy k patě a nasadil šišatý úsměv.
,,Krásná Elena," zvednul mou ruku ke svým rtům. ,,Zdravím," dodal a líbnul mne na hřbet té ruky, kterou držel. Pak mi podal tu krásnou růži.
,,Damone?" nevěřila jsem vlastním očím a pousmála jsem se. Usmál se a chytil mě za ruku. Odvedl si mě ke kulečníku.
,,Hraješ ráda kulečník?" optal se a sundal si svou černou, koženou bundu. Přikývla jsem a nechala ho sundat tu mou. Koutkem oka jsem zahlédla pohled Bonnie a Car, které na mě a Damona jenom zíraly. Nepokrytě.
,,Ten havran.." začala jsem. Usmál se na mě a zavrtěl hlavou.
,,Teď ne," pousmál se. ,,A navíc je to mé tajemství." Mrknul. ,,Jsem rád, že jsi přišla." Dodal s úsměvem.
,,Byla jsem zvědavá." Přiznala jsem a on se usmál, pak mi podal tágo.
,,Tak tím pádem jsem rád za tvou zvědavost. Doufám, že nejsi zklamaná, že jsem to já a ne někdo jiný." Pousmál se a líně se opřel o své tágo.
,,Ne, zklamaná rozhodně nejsem." Zavrtěla jsem rozhodně hlavou
,,To jsem rád, já jsem totiž naprosto a zcela jistě spokojený." Uculil se a narovnal nám kulečníkové koule na stůl, abychom mohli hrát.
,,Mimochodem, ty růže jsou nádherné, krásně voní," zasnila jsem se. ,,Ale muselo to být velmi drahé." Dodala jsem ještě.
,,Neboj se, drahé to nebylo." Mrknul na mě a začali jsme hrát. U toho jsme se bavili a já si to náramně užívala.
Vyšli jsme z Grillu. Přesně tak, VYŠLI! Damon se totiž nabídnul, že mě doprovodí. A bylo to jedině dobře. Smála jsem se totiž jeho vtipným historkám a snad každou chvíli jsem si přivoněla k růži.
,,Takže tohle je ten důvod, proč jsem u vás cítila růže." Usmála jsem se.
Přikývnul. ,,Přesně tak, byl jsem to já. Přiznávám svou vinu!" Dal ruce se zasmáním nad hlavu a já se k jeho smíchu připojila.
,,Bylo to fajn," usmála jsem se mile.
,,Moc jsem se bavil," přikývl a usmál se.
Chvíli jsme šli mlčky, než jsem se odvážila promluvit.: ,, Jak jsi.. jak jsi vůbec věděl, kde bydlím?" zeptala jsem se.
,,Brácha se prokecl." Uchechtnul se. Pousmála jsem se.
,,Aha," vydechla jsem vědoucně. ,, A to jsi mi to nemohl říct, když jsem byla u vás?" usmála jsem se tázavě.
,,To by pak nebylo překvapení." Poučil mě s úsměvem.
,,To je pravda, ale stejně bych to radši věděla." Uculila jsem se.
,,Dobrá, příště ti to řeknu sám." Zasmál se.
,,Příště?" zeptala jsem se s úsměvem.
Přikývnul. ,,Co zítra? Piknik, místo oběda, u vodopádů?" optal se s úsměvem.
,,Dobře," přikývla jsem s úsměvem. Mé vnitřní já se tetelilo blahem.
,,Vyzvednu tě o půl dvanácté, ano?" opal se s šibalským úsměvem.
,,Budu se těšit," kývla jsem. ,,Mám něco vzít?" zeptala jsem se ještě.
,,Jedině sebe." Usmál se a zastavil na ulici před mým domem.
,,Děkuju, byl to krásný večer. Bavila jsem se." Usmála jsem se na něj.
,,Také jsem se bavil." Přiznal s úsměvem.
,,Takže zítra?" ujistila jsem se a šmátla do kabelky pro klíče.
,,Jistě," přikývnul a nahnul se ke mně. Ucítila jsem zvýšení svého tepu a srdce se mi rozbušilo na plné obrátky. Dívala jsem se, jak se sehnul a krátce mě políbil na rty. ,, Dobrou noc, Eleno." Zašeptal a já zamrkala.
,,Dobrou noc, Damone." Pousmála jsem se a pak jsme se každý vydal svou cestou. Za dveřmi domu, které jsem zamkla, jsem se usmála. Damon je skvělý!
***
Probudila jsem se do nového dne s úsměvem na rtech, který mi na nich však zamrzl, když jsem zjistila, že je půl jedenácté. Jako blesk jsem se vřítila do koupelny, kde jsem si dala rychlou sprchu, vlasy jsem si nemyla. Pak jsem vylezla ze sprchy, omotala se osuškou a vyčistila jsem si zuby. Nalíčila jsem se, učesala a vlasy nechala rozpuštěné. Na sebe jsem si vzala své oblíbené tmavé džínové kraťásky a červené tílko. Vzala jsem si kabelku, do které jsem dala to nejnutnější a seběhla schody dolů. Navlékla jsem si své conversky a odešla si udělat kávu, když někdo zazvonil. Bylo teprve jedenáct, takže Damon to být nemohl.
,,Už jdu!" Zavolala jsem a přešla ke dveřím. Otevřela jsem a zůstala na něj oněměle koukat. Pak jsem polkla a odkašlala si. ,,Ahoj," vydechla jsem zaskočeně.
,,Ahoj, neruším?"
,,Ne, jen.. Za chvíli jedu pryč." Pustila jsem svou návštěvu dovnitř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bara bara | 4. března 2014 v 14:34 | Reagovat

:-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama