I Just Want To Protect You! 1/2 - Damon & Elena

19. dubna 2014 v 16:24 | Tew* |  Short Tales
Téma: The Vampire Diaries
Pár: Damon & Elena
Hl. postavy: Damon, Elena
Vedlejší postavy: Neznámé
Anotace: Elena se jedné noci octne tváří v tvář smrti. Někdo si najal vraha na její zabití. Skoro na poslední chvíli ji ale zachrání cizinec celý v černé, na kterém vynikají pouze jeho oči. Co se stane, když se dozví, že to má být její ochránce, který o nich dvou tvrdí něco, co by mělo být jen v knihách o nadpřirozenu? Jak to skončí? Zachrání ji?
Tew*: Další "jednorázovka" na blogu. :) Zase Delena... :D Je to zase něco jiného než jsem kdy psala, tak se snad bude líbit. :)

Prosím o komentáře. :) Velmi potěší. :)



Ležela jsem na zemi a snažila se popadnout dech. Cítila jsem, jak mi po pravé straně obličeje teče krev. Má krev. Hlava mi třeštila pod náporem pádu a úderu. Bezmocně jsem sledovala, jak se můj útočník sklání, aby zasadil poslední ránu. Osvobození od bolesti, smrt. To je to, co mě čeká.
Vždycky jsem si myslela, že mě čeká šťastný život, který prožiju. Nejméně do osmdesáti. Ale teď jsem se koukala smrti do tváře. Násilníkovi, který mě zneužije dřív, než dokončí svoje dílo mou vraždou. Zavřela jsem oči a snažila se myslet na věci, které mi v životě přinesly štěstí. Moc toho nebylo. Bohužel.
,,Nic osobního kotě, ale kšeft je kšeft." Řekl dřív, než mi roztrhl mé šaty ve dví. Snažila jsem se bránit z posledních sil. On je najatý? Má mě někdo zabít? Proč? Co jsem provedla?
,,Prosím," vzlykla jsem a dál se snažila bránit. Najednou jsem v sobě objevila pud sebezáchovy. Něchtěla jsem zemřít.
,,Dáma to řekla jasně," ozval se hlas z nicoty a já se nadějně rozhlédla.
,,Vypadni, tohle se tě netýká." Zamračil se ten muž, vypadalo to, jako kdyby se s tím druhým znal.
,,Mám ji chránit, takže ano, týká se mě to." Zjevil se odnikud. Muž celý v černé, vlasy stejně černé jako havraní peří a jen ty oči zářily ve tmě tou nejůžasnější modrošedou barvou.
Posadila jsem se, když můj útočník odletěl několik metrů ode mě, jako nic. Ten černovlasý muž musel být pěkný silák. Přitiskla jsem se ke zdi a držela roztržené šaty u sebe, abych nebyla tak odhalená. Zmateně jsem koukala, jak se odnikud vynořila dýka a zabodla se do břicha toho najatého vraha. Modrošedoočko se jen otočil a prohlížel si mě. Říkal pravdu s mou ochranou? Nebo je to jen další chlápek, co se mě pokusí znásilnit předtím, než mě zabije jen tak z plezíru?
,,Kdo jste?" šeptla jsem, moje vidění se začalo rozostřovat, nepochybně díky těm ranám do hlavy.
,,Tvůj zachránce," řekl dřív, než mne chytl do náruče a já si dovolila omdlít.

***

Probouzela jsem se, vítala pocit světla místo temnoty. Cítila jsem se, jako kdybych byla po kocovině, což je nemožné, když nepiju alkohol. Opatrně jsem se posadila a rozhlédla se po místnosti. Vypadalo to tu jako nějaká ložnice zbohatlíka. Všechno tady bylo luxusní.
Až po chvíli jsem si uvědomila, že vedle mě někdo leží. Překvapeně jsem se podívala vedle sebe. Vzpomínky mi běžely hlavou a já se chytila za hlavu. Ani známka o krvi nebo ráně. Jak je to možné?
Muž vedle mě byl oblečený a pod jeho věcmi se rýsovalo několik zbraní. Hodně zbraní. Černé vlasy mu spadaly i do očí. Můj zachránce.
Opatrně jsem dala nohy na podlahu, dotkla jsem se jí jenom špičkami prstů, když něco zarachotilo a praštilo o zem. Zmateně jsem se podívala dolů. Měla jsem kolem nohy řetěz. Proč mám kolem nohy tohle?
,,Tak jsi se probrala," ozval se ten nejvíc sexy hlas, jaký jsem kdy slyšela. Podívala jsem se na toho muže. Provokativně se usmíval a vylezl z postele. Protáhl se, ale já jsem ho dál pozorovala, jako kdybych byla nějaký úchylák, co se nemůže vynadívat.
,,Proč jsem připoutaná?" zeptala jsem se zmateně. Jen se zasmál a já se zamračila.
,,Protože kdybys nebyla, tak utíkáš a ani si nevyslechneš, co se děje." Odpověděl. Bylo to celkem logické, ale zároveň postavené pěkně na hlavu.
,,Dobrá, co se děje? Proč... mě někdo chce zabít?" zeptala jsem se na to, co jsem toužila vědět.
,,Nejspíš proto, že tvůj otec jim nechce vyjít v pár věcech vstříc. Mstí se mu na jeho dceři." Řekl a já zalapala po dechu.
,,Cože?" špitla jsem a objala se rukama.
,,Jsem tu na tvou ochranu. Do doby, než najdeme zbývající nájemné vrahy, kteří chtějí odměnu za tvou roztomilou hlavu, tak se od sebe nehneme." Dodal a já jen nasucho polkla. Proboha, to snad ne!
,,Co když nechci, aby jste mne chránil?" zeptala jsem tiše.
,,Zemřeš," řekl, než vzal pistoli a zkušeně ji zkoumal. Zavřela jsem oči. Tohle musel být sen. Jen se mi to zdá a za chvíli se probudím doma, ve své posteli. Budu se připravovat na další den ve škole.

***

Seděla jsem naproti němu, když mi milostivě dovolil opustit věznění řetězem. Udělal mi snídani. Čemuž jsem se nemohla divit víc, než kdyby mě zastřelil. Přede mnou se na talíři rýsovala dvě volská vejce a slanina, vyskládané do usměvavého obličeje. Vzhlédla jsem k němu. Na tváři měl neutrální výraz. Žádný náznak úsměvu nebo mračení. Prostě nic.
,,Děkuji," zamumlala jsem, než moje vidlička bodla do žloutku na volském oku a to se rozlilo všude možně po talíři.
,,Není zač," řekl a posadil se naproti mně.
,,Vy jíst nebudete?" zeptala jsem se ho nejistě.
,,Jím něco jiného," odpověděl a já si připadala jako na rentgenu. Jako kdyby se jeho pohled propaloval až dovnitř mého těla.
,,A co jíte?" zeptala jsem se ho opatrně.
,,To není důležité," zabručel, než přešel k oknu a s rukama za zády pozoroval dění venku. Byli jsme na nějaké samotě, luxusně zařízené, kterou obklopoval jen les.
,,Jak to, že to není důležité?" zeptala jsem se ho.
,,Prostě není, Eleno, nechte to být." Zavrčel a já vyděšeně zalapala po dechu, když jsem uviděla v jeho ústech špičáky a jeho oči krvavě rudé namísto těch modrošedých. Vstala jsem a zírala na něj.
,,Co jste zač?" kuňkla jsem. Nikdy jsem nikoho takového neviděla. Vypadal jako... ale to není možné. To není reálné.
,,Nemusíte se bát," řekl, než se rozešel ke mně.
,,Ne," zavrtěla jsem hlavou, než jsem se rozeběhla pryč. Nedosáhla jsem ani východu z kuchyně, když se objevil přede mnou jako přízrak a já narazila do jeho hrudi. Celá vyděšená jsem na něj zírala.
,,Jste se mnou v největším bezpečí, Eleno. Přísahám, že vás nechci zabít." Řekl skoro úzkostně a já mu skoro uvěřila.
,,Jste.. to není možné," špitla jsem a vyhnula se jeho pažím, které mne chtěly chytit.
,,Upír, ano jsem, ale i tak ti nechci ublížit," zašeptal. Začal mi tykat, ale nejvíc ze všeho mne zmátl cit v jeho hlase. Podívala jsem se na něj. Jeho oči, teď už lidské, zářily smutkem. Nechtěla jsem ho vidět smutného.
,,Proč?" šeptla jsem. Nechápala jsem snad nic z toho, co se dělo.
,,Protože jsi moje. Sleduju tě... už delší dobu a proto jsem taky vzal tu práci s tvou ochranou, kterou mi tvůj otec nabídl a-" přerušila jsem jeho řeč pozvednutím ruky.
,,Tvoje? O čem to kruci mluvíš?" zeptala jsem se.
,,Jsi moje. Moje vyvolená, kterou má upír jen... jednou za život. Eleno, ty jsi moje vyvolená, družka, říkej tomu jak chceš, ale je to tak. Nenechám nikoho, aby ti ublížil." Chytil mé ruce do svých dlaní a díval se mi do očí.
,,To je nemožné," zašeptala jsem, opakovala jsem se, ale opravdu jsem tomu nemohla uvěřit. Družka? To je bláznovství.
,,Ale je to možné. My dva... jsme pro sebe stvořeni, Eleno. Jeden bez druhého jsme nic. Spolu jsme silní." Usmál se. Měl krásný úsměv. Takový šišatý. Dívala jsem se na něj, než jsem se vzpamatovala a vynadala si za své zrádné myšlenky.
,,Spolu," zašeptala jsem. Můj hlas mi zněl cize. Nepoznávala jsem se.
,,Spolu. Ochráním tě," řekl něžně. Pryč byl ten přísný ochránce.
,,Musím jít, mám školu." Zamumlala jsem a vytrhla se mu.
,,Cože? Ne! Hrozí ti nebezpečí," zamračil se a přitiskl si mě k hrudi. Ucítila jsem, jak na mě tlačí jeho zbraně, které měl všude možně schované po těle.
,,Mám zkoušky," špitla jsem.
,,Chci tě jen chránit, nikam nepůjdeš." Řekl a chytil mne do náruče. Jako minulou noc.
,,Pokud tu budu ale jen zavřená, nic se tím nevyřeší." Zabrblala jsem. Cítila jsem se najednou tak unavená.
,,Vyřeší se tím tvé bezpečí," políbil mne na čelo, než mě uložil do postele a zakryl dekou. ,,Jen spi. Po tom všem, co se stalo, potřebuješ více odpočinku, než jsi měla." Usmál se a já pro jednou poslechla a zavřela oči. Cítila jsem se moc ospalá na to, abych se s ním přela o to, zda můžu být vzhůru nebo ne. Po chvíli jsem upadla do říše spánku.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu

KLIK :)

Komentáře

1 Perla Perla | Web | 19. dubna 2014 v 17:33 | Reagovat

Tak táto jednorázovka sa mi veľmi páčia  teším sa na ďalšiu časť.
To, ako Damon zachránil Elenu a potom jej na začiatku vykal... som pozerala že ČO? On by jej vykal? Ale tak na konci to už bol náš dobrý Damon. :D
Kedy bude pokračko?

2 R | velvethorse.blog.cz R | velvethorse.blog.cz | Web | 19. dubna 2014 v 17:58 | Reagovat

olala :D

3 bara bara | 19. dubna 2014 v 18:34 | Reagovat

super tesim se na dalsi :-)

4 Alexis8301 Alexis8301 | Web | 19. dubna 2014 v 20:36 | Reagovat

Krásne. :D To na konci bolo ňuňaté. :D

5 erin erin | 20. dubna 2014 v 11:12 | Reagovat

naprosto úchvatné...moc se těším na druhou část ;-)

6 Janča Janča | 20. dubna 2014 v 16:42 | Reagovat

Nádherné! Ke konci už to byl náš starý dobrý, roztomilý Damon! :-) Moc se ti to povedlo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama